Je cas vstat. Vzchopit se a jit. Nemuzu furt jen brecet a truchlit nad
zivotem. Vzdyt to takhle dal nejde. Pokazdy kdyz se mnou zivot zamava
zustanu lezet a nechci vsat..takhle to nemuzu delat. Vsichni si o mne
mysli jak moc nejsem silna. Jak moc nejsem odvazna. Kdyby vsichni lidi na
tyhle planete vedeli kdo ja jsem. Ze nejsem takova za kterou me vetsina
ma. Vsichni si mysleli,ze je vsechno oukej. Ze je vse v pohode. Po tom co jsem stravila pul roku na psychine.. Proc jsem tam vlastne byla?? Meli me nechat umrit. Ja jsem nechtela zit tenhle pitomej zivot. Podrezala jsem se..nozem. Jak snadno se to vyslovi. Ale uz jen hur,se to da udelat. Myslela jsem jak lehky to bude. Neslo to. Dlouho jsem se trapila. Moc dlouho. Od ty doby co si se na me vykaslal. Nechal jsi me. Myslel sis,ze to bude bez nasledku? Vysmival ses mi,ze bych nikdy nic takovyho neudelala. A ja ti jednou rekla,ze bych byla schopna pro tebe zemrit. Ha..a co pak? Uz ti klesl usmev? Nechapu to. Proc me museli najit. Proc museli zavolat tu hnusnou plechovou krabici a nenechali me umrit. Bolelo to,ale vetsi bolest byla kdyz ses na me vykaslal. Citila jsem touhu po smrti cim dal vetsi..moje krev. Jo moje krev. Rozlivala se mi po rukou a ja citila jeji teplo. Ale zmylila jsem se. Konec neprisel. Jenom doktori..mysleli si,ze budu oukej. V pohode. Kdyz me daji do lecebny. Byla jsem tam..dalo by se rict..byl to nejhorsi pul rok v mym zivote. Parkrat jsem se pokousela utect. Utect pryc. Za tebou..a ty?? Ty ses mi ani jednou neozval. Vedel si,ze za vsechno muzes ty. Ale nic.Ani jeden dopis.Pak me napadlo..balkon..mam v pokoji balkon.Pripadalo mi to jako jediny reseni. Skocit..a umrit.. Zkusila jsem to. Stala jsem na zabradli. Nemela jsem co ztratit. Rodice? Ne..ty me tam soupli a nechali me bejt. Kamaradi?? Vykaslali se na me. Vsichni..do jednoho. Maji me za blazna. Sebevraha. Jak jsem tam tak stala. Pripadala jsem bez vsech problemu..potizi..nic me netrapilo. Nikdo me nehlidal. Vsichni byli pryc. Zapomeli na me. Nastesti. V tu chvili stacil jen jediny krucek a mohlo byt po vsem. Ale ja to neudelala. Slezla jsem dolu. Pripadalo mi to zvlastni. Mozna jsem byla vylecena?? Mozna taky ne. Pul rok uplynul rychle a ja se vratila do beznyho zivota. Chodila jsem do skoly. Vsichni se na me divali jako bych byla blazen. Porad a furt. Tahlo se to se mnou.. Chodila jsem jako telo bez duse. Ted jsem vedela,ze vylecena nejsem,ze uz se nikdy nevratim do toho normalu. Pak jsem te potkala. Znova po dlouhy dobe. Nebyl jsi jako driv..nebo ses mi tak zdal. Pripadal jsi mi vymenenej. Usmival ses na me. Vsichni kolem me chodili jako opareny,ale ty ne.A ja jsem zacinala verit tomu,ze se ti po me stejskalo a ze toho litujes.Zacinala jsem opet verit tem tvejm kecum..ja ti verila vis to??Verila..a milovala jsem te.Znovu a znovu.Zdalo se mi to krasny.Bylo to jako z pohadky.Pak to prislo..Zase ses na me vykaslal.Nenapsal jsi mi to..nerekl jsi mi to.A ja sla ven..za tebou.Nebyl jsi tam.Nevedela jsem co se staloA pak jsem to videla.Tebe..a ji.Nejvetsi mrchu.A ty jsi byl s ni.Objimal jsi ji.Libal..a ja??Ja jsem se na vas divala  ,nemohla jsem nic rict.Pak jsem se rozbehla..bezela pryc.Pryc od vseho.Brecela jsem..nemohla jsem uverit vlastnim ocim,ze jsem te tam s ni videla.Jeste jednou jsem se tam podivala..ale neslo to..Utikala jsem pred vlastni ralitou.Pred tebou.Domu..a sla psat tenhle dopis.Vis..az si ho budes cist.Uz tu nebudu.Uz nebudu dal zit.Uz se nebudu dal trapit.Nebudu dal poslouchat tvoje lzi..a ze jich bylo hodne..sam to moc dobre vis.Jen chci abys to vedel,ze ja te milovala..moc jsem te milovala.A nemohla jsem bez tebe zit..promin.Tva Lucie."

Divka se zvedla z postele.Peclive slozila dopis a vlozila jej do obalky.Na ni napsala "Pro Milana"..Polozila dopis do dostatecne vzdalenosti..a pote byla jen slyset tupa rana.Vystrel.Nasli ji rodice..lezela na zemi.Byla bleda.Kolem hlavy mela kaluz krve a vrazedna zbran ji zustala v ruce....