Něco se asi zase děje.

05.Říjen 2009

Nevím, čím to je. Ale zdá se mi, že se svět okolo mě mění rychleji, než je obvyklé. A co se mi jeví ještě záhadnější je to, že se mi zdají lidé stále více rezistentní proti ranám osudu. Lépe se jim hojí rány (nemyšleno fyzické), které utrpí. Jsou rychleji pryč a vzpomínky na ně blednou až moc rychle. Možná je to uspěchaností doby, možná je to změnou mého životního stylu, možná se opravdu všechno začalo z ničeho nic měnit.
Potkávám stále víc lidí s neutrálním postojem, neutrálním pohledem a bůhví ještě s čím neutrálním. Lidi se předtím víc smáli a víc křičeli, dnes jdete po ulici a smích slyšíte jen zřídka, spíš potkáte unavené neutrální obličeje. Lidé si najednou začali navzájem nevěřit a s tím jde ruku v ruce ohrazení a posléze neutrální postoj. Sám znám jen pár lidí, kteří dokážou tento stereotyp prolomit, ale i ti se pomalu nechávají unášet proudem negace co panuje v těchto dobách. Lidé by se možná měli zamyslet co vlastně chtějí od života. Co od něj čekají. A možná by se podle toho měli začít taky chovat. napsal/a: vitin 16:05 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář