když slunce vysvitne v jas

a mraky zmizí

rozehřeje tvoji tvář

cítíš v trávě ranní rosu

kterou brouzdáš se bos

ve větvích zpívá kos

ten hlahol je slyšet v dál

co víc by jsi ještě přál

pak na duši pohladí sluneční třpyt

hádej co tím chce básník říct

že teplo co z něj číší

potřebuje každé kvítí

aby rostlo a žilo jak dítě co se zrodilo

z lásky co lidé dávají sobě a jiným

když dojde mezi dvěma k usmíření