Smutek padl na její tvář ,
jako sníh na zem,
když ji řekl Ne!
Stím nic nenaděláš ,
Zima pomine!
je to tak dané.

Palkala , vzlykala, vzpominala,
co hrozneho udělala.
Ty styděl ses  za ni ,
odpověs jí....?
 
 Otaznik na duši ,
slzičky v očích ,
jak rampouchy,
na střechách  když se rozpouští.
Smutek na rtech,
tlukot srdce,
so tmy zní.
Jak zvony zvoní v kostelích,
a ona plače stale .

Vzpomíná na ty  chvíle ,
kdy byli spolu ,
Kdy bylo pro co žít,
Kdy bylo  za kým jít a myslet na něho.

Kdy mohla mu všechno říct,
ale to už dawno skončilo,
po krute zimě přišlo nadherné jaro.
Jen bolest na duši jí to zanechalo,
jak roztaval poslední sníh .