Milion pokusů, milion neúspěchů,
Milionkrát jsem se snažila říct …NĚCO
Co jsem chtěla aby slyšeli…
Takže tu máme pokus milion plus jedna..
Sníh a krev v jedno splynuly, podívej,
z krve roste naše říše jako orchidej,
Podívej se na ten výtvor – trosky myšlenek
Cítím tu nádheru beznaděje teď
Krvavá touha moje trvá, a trvá věčně,
Prapodivná je to žena
A tak můj manželský svazek se smrtí
Jako následek má vládu chaotismu,
Tisíc sto dva reinkarnací,
má dynastie depresí se k vám navrací,
Sníh, mráz a led,
v mojí hlavě umrzneš teoreticky hned,
prakticky tato říše neexistuje,
je odrazem mý neschopnosti pochopit vše.
Dokonalá chyba, kterou páchám tím,
že víc než mám o svým životě vím,
Smrti se nebojím, štěstí se zdráhám,
Nemůžu šířit pravdu života neboť váhám
nad tím co je lepší pro vás a pro mě -
učení ledovců nebo strasti ohně?
Svoji tvář skrývám před zodpovědností,
jediný co zbejvá je zpověď, jeden beat,
Pro někoho jen další text v řadě
A pro mě?
Zpověď mojí duše, zpověď do prázdnoty,
Zpověď o mym životě, o tom kam jdu,
A kam jsem již došla
Zpověď mojí duše, zpověď do prázdnoty,
Zpověď o mym životě, o tom kam jdu,
A kam jsem již došla.
Tak, tak co, haló, slyší tuhle sračku kurva někdo?!
A kam jsem došla, došla jsem až na nulu,
Pokračuju pod ní a kdo ví kam až půjdu.
Můj duch prochází lehce skrze všechny ledy,
Nachází se mimo tělo, možná naposledy,
Kéž by se už nikdy nevrátilo tam,
kde jsou prachy víc než cokoliv jinýho!
A přec žiju, nějak si to odžiju,
tuhle válku přežiju,
A na cestě domu sepíšu tu poezii,
v kapkách krve, stále pomaleji.
Už se to blíží, zakončení dvou smyslů,
pod ledem moře lidských dluhů mých..
Padá sníh, ale sníh tu přece není,
Všechno je iluze, tak proč to lpění?
 |
