29.Září 2007,17:37

V pondělí jsem v nervovém vypětí obhájila svůj nárok na studium čtvrtého ročníku. Ano, mluvím o reparátu z jazyka německého,který mi stále dělá problémy. Povídání o Praze, České republice, Švýcarsku agramatický test jsem zvládla průměrně, na tři. Jsem spokojená, rozhodně jsem nic nedostala zadarmo. A školní exkurze do Prahy byla skoro moje odměna.

 

Sraz jsme měli v Ostravě, na Svinovském nádraží v 6:10.Vzhledem k tomu, že mé bydliště je od Ostravy vzdálené asi dvě hodiny cesty vlakem, nezbylo mi nic jiného než přespat už v pondělí u tety.Docela jsem se těšila, teta adoptovala malého chlapce Antonína, a to malé stvoření je tak neuvěřitelně roztomilé... až to popsat nejde. I já jsem se nadním rozplývala a to dětskou společnost nevyhledávám, a nemám ráda ani šišlající maminky.

 

Balila jsem se v obrovském zmatku. Nechala jsem doma peněženku s doklady, bundu do chladnějšího počasí a ručník. Naštěstí mám hodné známé. Jen můj otec mě velmi zklamal. Bydlím ve střídavé péči, a rodičese o všechny mé výlohy dělí napůl. Dohodli se, že mi každý přispěje tři stovky.Mamka byla dokonce natolik hodná, že ačkoliv je oproti tátovi chudá, dala mi navrch z vlastní iniciativy a stovku víc. Když mi otec před odjezdem vlaku peníze přivezl, dosáhla částka 500Kč! To znamená že mi dál o dvě stovky míň. Ale já se nezlobím kvůli penězům, já to beru jako zradu, protože od té doby co sinašel novou 24-letou přítelkyni, dává mi až moc najevo jak jim překážím. Před měsícem si koupil nový počítač(já se ho nesmím ani dotknout), před týdnem mp3,teď jel na dovolenou do Francie.. A se mnou se hádá o každý halíř.. jak ubohé.Nehledě na to, že oblečení, kosmetiku a většinu věcí si stejně platím ze svého.

 

Měla jsem smutnou náladu.

 

Do Prahy jsem se moc těšila, na památky, divadla, kina a spoustu dalších atrakcí. Ani mi nevadilo, že se mnou nepojede žádná spřízněná duše. Od ubytovaní jsem radši nečekala nic. A byla jsem spokojená. Sice žádný luxus, ale kousek od metra, všude čisto a voda tekla teplá i pozdě večer:).

 

První místo kam jsme se byli po příjezdu podívat byloletiště. Jsem moc ráda, že jsem viděla jak se vyrábí jídlo pro pasažéry letadla.Zažila jsem si pernou chvilku. Před vstupem jsme museli projít detektorem kovu.Já blázen měla v tašce sáček s lehkou drogou, tašky kontrovali zařízením, které bylo schopno ukázat vše co tam bylo i v barvách a topomocí ..snad rentgenu? Naštěstí nic nenašli. Ale můžu říct, že to beru jako ponaučení do příště. Asi si dávám málo pozor. V cateringovém oddělení nás navlekli do fialových plášťů, pokrývek hlav a bot. Vypadali jsme spíš jako šílení chemici:D. V kuchyních bylo strašně zima.. A dívat se na spoustu jídla, nemoct si vzít nic..utrpení. Jde hodně těžko popsat, jak tam příprava jídla probíhá. Jídlo se uvaří, zmrazí, naloží na mističky (kompletace).. Pak senechá opět chladit a odváží do letadla. Ve všem je vypracovaný systém.. a dodržování hygieny mě velmi mile překvapilo.

 

Následovala exkurze v hotelu Corinthia Towers. Celkemjsme navštívili hotely tři. Hilton, Corinthia  Towers a Palace. Ze všech tří mě nejvíc zklamal Hilton. Platili jsme za exkurzi 1500Kč, a ukázali nám jen jeden pokoj. Zaslužby, které jsou v jiných hotelích v ceně se platilo. Dokonce i zasnídani byla přirážka! Palace byl velmi luxusní, trochu v křiklavých barvách.A v Corinthia Towers bych se někdy ráda ubytovala. Krásný výhled,vybavení. Luxusní pokoje a až neuvěřitelně příjemný personál. A taky ještě relativně příjemná cena(v kategorii těch nejdražších hotelů).

 

Naše třídní je tak všetečná, že nám zařídila program a navečer. Byli jsme v divadle a planetáriu. Oboje jsem absolvovala v trochu jiné realitě, takže se mi to líbilo. Planetárium více. Asi pohodlnější sedačky.:)

 

Doporučuji 3D kino!

 

O památkách psát nebudu. Orloj mě nesmírně pobavil, protoževidět tolik lidí čekajících na něco extra a pak shlédnou pár pochodujících postaviček apoštolů.. Myslím, že na světě jsou zajímavější věci.

 

Z Prahy jsem se vracela ve stavu dojebaném, protože můj cíl poznat třídu se nevyšel. Ale já vím, že je to ve mně. Jsem introvert, a v kolektivu nikdy nebudu sršet vtipy a inteligentními názory,už jen proto, že jsem nervózní a mám strach. Zmůžu se tak akorát na nějakou hloupost. Mrzí mě to. Poslední dobou hodně přemýšlím, protože musí existovat důvod, proč má někdo hodně přátel a někdo žádné. V takovém extrému jsem se naštěstí neocitla, ale budu si dávat záležet na tom, aby se to ani nikdy nestalo.

Ach jo............. 

 
vložil: AngelOfDecay
Permalink ¤


0 Komentáře: