"Prosím, prosím, Moniko, nechtěla bys to aspoň zkusit?" prosil Petr, ale marně. Monika tu stála s rukama založenýma na prsou a byla jako skála. On ji miloval, ale ona jeho dávno předtím, než si jí všiml. Monika udělala cokoli, aby si jí "božský" Petr všiml, dokonce mu psala i na mobil, ale pak se dozvěděla, že to Petra štve.

Jak jí tehdy bylo! Srdce ji bolelo a krvácelo, oči se mohly vyplakat, že to bylo všechno marné.A přitom o ni měli zájem i jiní kluci, ale on, její vyvolený, nejevil nic. Byla tehdy bláznivě zamilovaná a děsně naivní, ale pak šok. A tehdy si uvědomila svou naivitu a přála si, aby se do něj nikdy nezamilovala.

Jednou byla na školní diskotéce vyhlásili dámskou volenku. To se nestávalo často, a tak se porozhlédla kolem, koho by se šla zeptat. Uviděla Petra a jeho kámoše Ondru. Celkem hezkej kluk, pomyslela si Monika a navíc, Ondra ji tajně po očku sledoval; moc se mu líbila.

Monika vyšla sebevědomým krokem k Petrovi a Ondrovi. První ji zpozoroval Petr. Myslel si, že jde k němu a protočil panenky. Monika to viděla, ale nedala na sobě nic znát. Došla až k Ondrovi, požádala ho o tanec a tancovali spolu až do konce. A Petr jen tiše záviděl a zapracovala na něm chemie. A od té doby ji miloval, ale nedával na sobě nic znát až tady, kdy se jí zeptal, jestli by s ním nechtěla chodit.

"Pozdě, Petře, o rok pozdě!" prohlásila neoblomně Monika.

"Jak pozdě?" ohradil se Petr a vrhl an Moniku další prosebný pohled, že by se i kámen smiloval. Jenže Monika byla neoblomná a taky zůstane. Právě randila s Ondrou a vyvíjelo se to dobře. Možná on by dokázal spravit zklamané srdíčko.

"Poslal jsem ti zamilovaná psaníčka a všechno!" nedal se Petr.

"Vím, Petře, je to těžké, ale já už se rozhodla!" odpírala Monika. Začínalo jí být Petra líto, ale pak si uvědomila, co jí udělal. A na to se nezapomíná.

"Prosím, Moni, srdce mi krvácí…"

Srdce mi krvácí…ta slova jí utkvěla v paměti. Uměla se vžít do Petrovy kůže a jak si musel říkat, jaký je idiot. Cítil se přesně jako ona před pár týdny. Věděla přesně, jak to bolí a bolelo ji to i teď. Stačilo udělat jediný krůček…

"Jsi hrozná, Moni!" vykřikl Petr v zoufalství. Monika se jen usmála a sladce odvětila: "Taky tě miluju, Petříčku!"

Petr zůstal ohromený. "To myslíš vážně?"

"Smrtelně!" odpověděla pevným hlasem Monika a sledovala, jak se Petrovi vrací dávno ztracená naděje. Bylo úžasné to sledovat. Moničina tvář se rozjasnila a na rtech jí pohrával úsměv.

"Ty bys to vážně se mnou zkusila?" žasl Petr. Monika kývla a chytla Petra za ruku. Oba pak šli ruku v ruce.