24.Září 2007, napsal AureliaVozari v 16:38
Do zešeřelého pokoje bliká depresivní oko počítače. Mrňavá obrazovka vysílá namodralé záření na polozhroucenou postavu, holku. Sedí u počítače a zírá do obrazovky, je to přece zástupce slunce, ne...? Křivými, kostnatými prsty s hnisem u okousaných nehtů ťuká do klávesnice. Do chladného, zatuchlého a lezavého ovzduší hraje nějaká spoustu let stará písnička, křaplavé syntezátory....

Postava u počítače na obličeji po dlouhé době vykouzlí něco jako úsměv. Namodralé rty obsypané krvácejícími boláky se roztáhnou do úsměvu. Jeden z boláků praskl a ven vykápla kapička průsvitného hnisu. Holka zasakruje a jde k zrcadlu omýt si bolák.

Pohled do zrcadla. Nepřirozeně bílá kůže ostře kontrastuje s velkýma, zarudlýma očima a rudýma bolákama u úst. Na hlavně rozcuchané, nemyté dlouhé vlasy. Unavený a smutný pohled. Je v něm bolest nebo je to jen maska? Těžko říct...

Koupelna.. Studená, nepříjemná místnost. Voda odkapává ze stropu a kohoutků. Ani krok se v ní udělat nedá. V koupelně na stolku se válí několik mastí, kartáč s mastnými vlasy, středověké mýdlo...

Zase místnost s počítačem. K holce, sedící u kompu přijde další stejně zničená postava. Položí na stolek u kompu čaj, studený od rána a chleba s podivným salámem... V čaji se převalují podivné výpary a je hořký na chuť....

Postava holky se asi po dvou hodinách protáhne... Ozve se zapraskání nezdravé páteře, zhnisané prsty promnou pálící oči, z úst se ozvy tichý povzdech...

Končí další den života...
 
Komentáře (0):