jakej je vlasně život pod- a průměrnýho člověka v čr a přilehlejch zemích s podobnym nebo stejnym režimem...Mejma očima
Píšu s podobnym nebo stejnym, protože nemůžu stav nás srovnávat se stavem lidí v rozvojovejch zemích....
Jeto vlasně koloběh života. Splození dítětě, život, a smrt. Dětství jedycky dobrý - jako dítě jsem si dokázala s věcma hrát a představovat siže to sou jiný věci. No prostě fantazi, jakou má každ ý jiný dítě. U měto možná bylo trochu jiný, nevim, nic si nepamatuju, že to bylo jinýusuzuju s toho, že matka říkala, že jsem děti na pískovišti tloukla,hrála sem si sama a s nikým se nekamarádila... nidy sem se nad tímnezamejšlela, takový sou děti normáoně, do školky sem nikdy nechodila, tak pro mě vstup do školy byl možná šok. Jako pro mraky jinejch dětí.školní život na zš se pro mě vyvíjel taky vselijak. Neměla semkamarády, no možná jednu kamarádku někdy ve 4 třídě, která se pak na měvykašlala, no možná to bylo taky díky mě,ale kvůlui ní sem pak mělaproblém s kým koli komunikovat. No prostě stálo to vsechno za prd.Průměrnej člověk si těch pár kamarádů najde, nebyla sem schopná anitoho. Průměrnej člověk vyjde občas ven se poveselit, já do nějakejch 15-16 ani to. Neměla sem důvod, přátele, motivaci. Snad proto sem unikalado vymyšlenýho světa a vymejšlala sem si přátele, světy, atd.. rodinapro mě nikdy nic neznamenala, akorát jakýsi místo, kde žiju, kde senudim, kde občas jím.

jo to bylo dětství. dospívání bychnechala na jindy, tam to probíhalo a probíhá trochu jnak a složitěji,no možnáže dokonce nekde sem se o nem i zmińovala, určitě...

ted co me vadí je budoucnost...
jejasný, co budu, když vsechno dobře dopadne. Někde v kanclu, bezjakejchkoli zbytků představivosti, fantazie, dětskosti (neinfantilnosti) se smajema pocitama nudy a stereotypu. Hlubokýzabřednutí do průměru, s jedinym smyslem života něco vydělat a přežítdo důchodu. 40 let dnů na jedno brdo, s radostí, když plat překročí1000. Žádný sny, žádný iluze, stereotyp dnů  v beznaději a neukojitelnýtouze po lepším, což se nikdy nezmění. (Někdy když mam tydle myšlenky,přmýšlím, že kdybych měla možnost, hned se dám na stranu zla - kesmrtijedům, nebo něco takovýho.... i když ve vítězství zla nevěřím,spíš ve vítězství NUDY) a na co se dá těšit? na dalších 20 let života vdůchodu, celý dny někde na lavičce, nebo doma, v chudobě, stěží se dáhejbat....

někdy doufám, že se víc než 20 nedožiju.