09.Červenec 2006, napsal AureliaVozari v 18:51
to už opravdu nevím, co s tim. Od dětství jsem měla miimum kamarádu, byli období, kdyjsem neměla žádný. ty který sem měla, jsem díky rodičům přišla, a jedině rodičům vděčím za to, že se šilene nudim, nemam zadny pratele, zadny zajmy.. nekdy me to docela zamrzí, trea jako ted o prázdninách. všichni se baví , něco dělaj, nekam jezdej, a podobně. dřív jsem to řešila tak, že sjem na koupák jela sama, ale bylo to opravdu příšerný, kor dyž sem tam potkala nejaký svoje nepřátele, co se schválně předvádeli, abych se cítila ještě hur.. kamkoli vlezu, tak se na mě dívaj zkrz prsty, poznám to podle toho, co se pak na sebe dovídám. samosebou, sou nějaký lidi, co me maj rádi,a le je jich absolutní minimum.
 
Komentáře (0):