a je to tady zase!
už sem nemohla udržet umělej úsměv a pořád dělat, že se nic neděje. Jako, jsou věci, co mě naprosto dostávaj, štvou a já se nechci nikomu ze svejch známejch svěřovat, abych pak vypadala jko ubrečenej harant a na druhou stranu aby ty "dobrý kamarádi" s tim zatepla letěli k jinejm dobrejm kamarádům a všechnojim vyžvanili.

Už to dál nešlo, a musela sem vnitřní bolest nějak vyfiltrovat ven. Včera jsem se překouřila vodní dýmkou, no spíš dvěma vodníma dýmkama, že jsem radši šla domů, no a dneska jsem to přehnala se sladkostma. Nebylo celej den co dělat, a tak jsem si řekla, no dobrá, když se říznu tady takle na noze, tak to nikdo neuvidí, nasadim si černou fusekli, stejně nosim furt fusekle, do rukou by to byl docela risk, kor v létě.

naposledy sem se řezala někdy loni koncem července, nebo spíš začátkem srpna, takže bezkravavá doba byla asi tak rok. No, docela vtipný! Rozhodně lepší hrát umělej usměv a doma trpět a sžírat se, než bejt ve společnosti kakabus a odpovídat na protivný otázky okolních lidí!