Byl děják a my probírali nějakou trapnou revoluci v rusku. Učitelka řikala, že car nechal popravit nějaký důstojníky. a na¨psalo seo otm spousta knih, romantičtí básníci a spisovetelé se na tom vyřádili...

Jak to asi mohli psát? zeptala sem se Katky co vedle měsedí."Důstojník Vladimír Gostovskij stál pod stíny rozložitých stromů ačekal na výstřely..."

"no... Tak dejme tomu...  na hlavně pušek se snášel sníh.. a důstojník si pomyslel, že už nikdy neuvidí svůj dům.."

"už nikdy neuvidí padat sníh.."

"nikdy nevytáhne sánky a nebude jezdit z kopce..."

"Nikldy nenastartuje svůj starý trabant, nikdy nepoloží věnec napomník na rudém náměstí, nikdy nespatří lenina na 10 vteřin...nikdy honevzbudí zpíváná krkavců..."

"Nikdy nebude načerno překračovat hranice.."

"Nikdy se už nšbude bát, že zemře na otravu jídlem..."

a podobně...