"Crucio!" zvolal znovalord Voldemort. Tentokrát to znělo daleko hruběji a naštvaněji než před tím. Všichni ostatní smrtijedi, co kolem stáli, se snažili dělat, že tam nejsou. Rudolphus Lestrange s hrůzou zpozoroval, že se mu potí ruce. Nenápadně si je utřel do kalhot.

"Tak povíš, kde je ta mudlovská šmejdka, nebo ne?" zasyčel Pán zla. "Nebo to bude ještě horší!"

Pohledy smrtijedů se od hůlky Pána zla přesunuly na zem, kde v křečích trpěl dlouhovlasý blonďák. Kdysi to byl mocný a obávaný Lucius Malfoy, ale teď... teď to byl pomalu vyvrhel a nebýt toho, že před zraky všech smrtijedů zabil Pottera - ano, toho slavného Pottera, s tou jizvou - tak by ho byl Pán zla utratil. Ale jak vidno, Pánu zla dělalo potěšení, když si s Luciem může pohrávat.

"nevím... nevím.." na víc se mučedník nezmohl. Potil se a necítil nic jiného než bolest. ze všech porů mu tekla krev a křeče byly nesnesitelné. Kdyby neměl světlé vlasy, jistě by mu zbělely. Kletba ještě přituhla. Nesmím řvát, nesmím řvát... krev smíšená s potem a se slzami se vpíjela do prachu na podlaze. nesmím řvát, nesmím nic prozradit...
"Crucio!!!!" bolest se stupňovala. Lucius Malfoy jako by ani nevěděl, jaký je život bez bolesti. Přes slzy neviděl a nemohl se ani pohnout. v každém svalu, v každém nervu cítil pronikavou, ostrou bolest....Ještě chvilku a už mi přeskočí, pomyslel si.. když tu bolest ustala.

"Však ty si to rozmyslíš", pohrdlivě si odfrkl pán zla. "a ještě rád povíš, kde se skrejvá!... no, na co čekáš? jdi mi z očí a koukej splnit můj příkaz, nebo bude ještě hůř!"
mučený smrtijed vstal, uklonil se a z posledních sil odešel do svého sídla...

... kde v tajemné místnosti, kdesi hluboko pod zemí, skrýval svojí jedinou lásku. Cissu před lety zabil Ron Weasley a Draco je v Azkabanu a už rok o něm nemá žádné zprávy. Ona, dívka v tajné místnosti, je jediná, koho má. A u ní je to taky tak. Mudlovští rodiče byli zabiti, a Lucius jí v poslední chvíli zachránil... Dlouho, dlouho se mu líbila a sám v sobě vnitřně bojval. Na jedné straně stála malfoyovská čest a čistá krev a na druhé straně.. na druhé straně se v něm probudily zvláštní pocity. Obdivovatelek a žen měl spousty, o tom není pochyb, ale ONA... ona se od všech lišila.

Večer zašel do její tajné místnosti. četla si - to byla její největší záliba. Sedl si proti ní. Položila knihu a beze slov se na svého zachránce-věznitele podívala. Lucius dívce pohled oplatil. šedé oči se setkaly s hnědými. Pak si dívka prsty pročísla husté hněé vlasy a řekla trochu panovačným tónem: "vypadáš nějak zničeně. To tě ještě neomrzelo nechat se pro mě mučit?" znělo to trochu sarkasticky.
"hermiono, poslyš... pro tebe udělám všechno!"
"uplně si zblbnul. Před 3 lety, kdy jsi zabil harryho a mě vzal k sobě, by si toho nebyl schopnej! A docela toho tady mam plný zuby! Pořád někde zabíjíš mudly nebo... nebo se necháváš jako slaboch mučit tim chlapem, jehož harry přemohl coby dítě, a 40 letej chlap jako ty se s nim nevypořádáš! Pche!" vstala a přecházela po pokoji. Luciovi bylo jasné, že hermiona toho má dost. celé roky neviděla slunce, neměla jinou společnost než sebe sama a jeho.

"věřím, že ron žije..." řekla. Lucius zbělel v obličeji ještě víc. Nenáviděl toho zrzouna. Hermiona do něj byla zamilovaná a jakákoli poznámka o něm dovedla Luciuse na pokraj šílenství.
"tak hele, o tom sme si něco řekli!" vykřikl a popadl dívku. "nemluv o něm a já zase nebudu mluvit o Narcisse, ano??" Hermiona se ušklíbla. "stejně sem zvědavá, jak dlouho tedle stav ještě bude trvat..."