Generační vývoj ženy 06.Květen 2007
Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Jenapůl objevená, divoká, a
přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách.
vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsoupeníze a auta.
si své vlastní krásy.
zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucímísta k návštěvě.
teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je bezpodmínečněnutná.
a s nekonečnými hranicemi. Přes to všechno její ledové klimanechává chladným každého
muže.
žádné vyhlídky na podobnou budoucnost.
se tam nechce.
Mužstarý 14 až 70 let je jako Kuba -pořád ovládaný jedním čůrákem.
napsal/a: BEPinka 19:11 | Link komentáře (0)- Sedím jako vždy v mém denním lokálu u baru. > > * Náhle přijde dovnitř ta nejkrásnější žena, kterou jsem do té doby > spatřil. > > * Přemýšlím, jak bych ji mohl oslovit, nakonec jí nechám od vrchního > přinést tu nejdražší láhev šampaňského, kterou lokál nabízí. S poznámkou na > lístečku, že bych ji rád s ní společně vypil. > > * Přečte lísteček, usměje se na mně a nechá mně od vrchního přinést > lísteček zpátky. > > * Na něm stojí psáno: > > * "Vážený pane, abych s Vámi tuto láhev společně vypila, musí ve vaší > garáži stát Mercedes, na Vašem bankovním kontě musí být jeden milion > US-dolarů, ve vašich kalhotách se musí nacházet
Jednou, kdyžjsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval seKyle...
Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si:„Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba!“
Já měl naplánovaný celý víkend – párty a fotbalový zápas s přátelina zítřejší odpoledne…Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsembandu kluků co utíkali jeho směrem. běželi na něj!! Vytrhli mu knížky z rukou,podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlétly a viděl jsem jedopadnout do trávy asi
V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsemho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál apolovinu knížek mi naložil.
Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsmepřemýšleli o nějaké střední škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu naDuke. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem.On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu.
Kyle byl premiantem třídy, a tedy si musel připravit proslov nazávěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád,že to nemusím být já tam nahoře a mluvit. Závěrečný den byl tady. Viděl jsemKylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se běhemlet na High School. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já,všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil….
Dnes byl ten den! Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsemšel za ním, poplácal ho po zádech a řekl: „Hej, chlape, budeš dobrej!!“ Podívalse na mě tím vděčným pohledem, usmál se a „Díky!!“ –řekl. Začátek proslovu mělza sebou, odkašlal si a pokračoval: „Závěr školy je čas, abychom poděkovalivšem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům,možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych Vám všem, kteří jsteněčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, kterýmůžete někomu dát! Řeknu Vám příběh…
Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět odni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil otom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla pozdějistarosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál:„Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevyslovenéhorozhodnutí..!“
Slyšel jsem to zděšení z davu, když ten příjemný a populární kluknám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu,jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svéhočinu…
nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžetezměnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu.
Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli.Hledejte Boha v přátelích! „Přátelé jsou andělé, kteří Tě postaví na nohy, kdyžtvá křídla mají problém si vzpomenout, jak lítat.“ „Neexistuje žádný začáteknebo konec! Jediné co máš, je teď!“ „Včera je historie…, zítra je náhodou…,dnes je dárkem…..!
Všudebylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohuhřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašlina samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovalatvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmišťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se dívalna náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-liposlouchat, najdeš mě vedle". Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tamve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce muchvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovalajsem ho. Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednousenepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu vidělado tváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Bylhezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, žetakový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustoudívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uvidělajsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila,že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Bylato slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla. Ažpo chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvílibych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob,otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči azahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Bylto pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?"promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsemse rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě klavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, jánechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůjpříběh. ,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se ukamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali.A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo muselseslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsmespolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnohonádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na protike škole. Jen jednou jsme se spolu povídali, netrvalo to však dlouho, po hodinějsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se odsebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"." Když mi Martin otom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečelajsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky našírozmluvy. Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdyneviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spoluprávě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šlikoupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ránokámoši odjeli a my zůstali sami. Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a vté chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončovalvyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávětten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, žesi vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdovětšinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Mělaúplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil amy jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali,jaký jsme nádherný pár. Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem.Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů ašel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težcezraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel. Celou dobu jsem utíkal, aninevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně.Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích bylpohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí tobýt." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí,řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuju". Držel jsem ji zaruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechcese mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy těbudu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mémživotě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila ajejí táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téctslzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den,ale mě bylo moc divně. Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mnědovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mislzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdynepolíbím, nepohladím, neobejmu... Celý měsíc jsem potom nikam nechodil.Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kdejsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál ujejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou,tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič. A těď už rok chodím semden co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,alecítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím!Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mětu samotného." S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak sepropadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si.Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychomspolu mohli žít. Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kyticikopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něhovysvobození. Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkamabolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedlesebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu semnou...
All Good... 24.Únor 2007
All Good Things
Honestly what will become of me
don't like reality
It's way too clear to me
But really life is daily
We are what we don't see
Missed everything daydreaming
Flames to dust
Lovers to friends
Why do all good things come to an end
Flames to dust
Lovers to friends
Why do all good things come to an end
come to an end come to an
Why do all good things come to end?
come to an end come to an
Why do all good things come to an end?
Traveling I only stop at exits
Wondering if I'll stay
Young and restless
Living this way I stress less
I want to pull away when the dream dies
The pain sets in and I don't cry
I only feel gravity and I wonder why
Flames to dust
Lovers to friends
Why do all good things come to an end
Flames to dust
Lovers to friends
Why do all good things come to an end
come to an end come to an
Why do all good things come to end?
come to an end come to an
Why do all good things come to an end?
Well the dogs were whistling a new tune
Barking at the new moon
Hoping it would come soon so that they could
Dogs were whistling a new tune
Barking at the new moon
Hoping it would come soon so that they could
Die die die die die
Flames to dust
Lovers to friends
Why do all good things come to an end
Flames to dust
Lovers to friends
Why do all good things come to an end
come to an end come to an
Why do all good things come to end?
come to an end come to an
Why do all good things come to an end?
Well the dogs were barking at a new moon
Whistling a new tune
Hoping it would come soon
And the sun was wondering if it should stay away for a day til the feeling went away
And the sky was falling on the clouds were dropping and
the rain forgot how to bring salvation
the dogs were barking at the new moon
Whistling a new tune
Hoping it would come soon so that they could die
napsal/a: BEPinka 12:47 | Link komentáře (0)
