Přátelé 06.Květen 2007
Jednou, kdyžjsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval seKyle...
Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si:„Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba!“
Já měl naplánovaný celý víkend – párty a fotbalový zápas s přátelina zítřejší odpoledne…Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsembandu kluků co utíkali jeho směrem. běželi na něj!! Vytrhli mu knížky z rukou,podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlétly a viděl jsem jedopadnout do trávy asi
V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsemho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál apolovinu knížek mi naložil.
Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsmepřemýšleli o nějaké střední škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu naDuke. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem.On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu.
Kyle byl premiantem třídy, a tedy si musel připravit proslov nazávěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád,že to nemusím být já tam nahoře a mluvit. Závěrečný den byl tady. Viděl jsemKylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se běhemlet na High School. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já,všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil….
Dnes byl ten den! Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsemšel za ním, poplácal ho po zádech a řekl: „Hej, chlape, budeš dobrej!!“ Podívalse na mě tím vděčným pohledem, usmál se a „Díky!!“ –řekl. Začátek proslovu mělza sebou, odkašlal si a pokračoval: „Závěr školy je čas, abychom poděkovalivšem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům,možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych Vám všem, kteří jsteněčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, kterýmůžete někomu dát! Řeknu Vám příběh…
Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět odni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil otom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla pozdějistarosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál:„Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevyslovenéhorozhodnutí..!“
Slyšel jsem to zděšení z davu, když ten příjemný a populární kluknám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu,jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svéhočinu…
nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžetezměnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu.
Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli.Hledejte Boha v přátelích! „Přátelé jsou andělé, kteří Tě postaví na nohy, kdyžtvá křídla mají problém si vzpomenout, jak lítat.“ „Neexistuje žádný začáteknebo konec! Jediné co máš, je teď!“ „Včera je historie…, zítra je náhodou…,dnes je dárkem…..!
