Snažil jsem se kluky ještě chvíli přesvědčit o tom, že je Frank mrtvej. Když ale na mě přišli s kazajkou, rozhodl jsem se, že je nechám až na to příjdou sami. Je to už týden.. týden, co se mi zjevil Frankieho duch poprvé, a co mě odvezli do nemocnice kvůli zástavě srdce. Od té doby mě každý večer pronásleduje ten přízrak. Proč se nemůže zjevit někomu jinému?! Proč furt chodí za mnou??! Dal jsem si do pokoje všechny možné lapače snů, bůžky pro štěstí, i sošky na odhánění zlých duchů.. Nic nepomohlo. Vždy když jsem šel spát, oběvil se Frank zčistajasna v mém pokoji a začal mluvit o smrti. Bože, byl tak hezkej, i když to byl jen duch.. Rozhodl jsem se, že si ho dneska nebudu všímat. Lehl jsem si do postele, zavřel oči.. "Gee, lásko, nespi ještě.." Uslyšel jsem povědomý hlas. Ne, neotevřu oči, ani kdyby mě nutil! "Gee?" Ucítil jsem letmý polibek na své tváři. A ne a ne a ne! Frankieho duch se na chvíli zarazil. Potom jsem ucítil něco na svých rtech.. Ach bože, on mě líbal! Jeho jazyk se snažil dostat k tomu mému. Ne! Já se nenechám jen tak zmanipulovat! A už vůbec ne někým, kdo..kdo už nežije. Chvíli se zase nic nedělo.. Ale pak.. "Miluju tě.." Přejel mi rukou po břiše, a jel dolů k mým kalhotům, kde se snažil zneuctit mé nádobíčko. Ježiši, to tohle dělají všichni duchové?!! To není normální!! Rychle jsem se postavil(ano, tak i tak), a vyřítil se z pokoje. "Mikey! Mikeeeey!!" Běžel jsem za svým bráškou, svou milovanou oporou.. To že mě chtěl do blázince poslat zrovna on, momentálně nehrálo žádnou roli. Vždyť já mám v pokoji perverzního ducha! Vlítl jsem do Mikeyho pokoje. "Co se děje brácha? Hoří snad nebo co?" Rosvítil rozespalý Mikey a začal si protírat oči. "F-Frankův duch mi sahal na kou-teda..měl jsem hroznej sen, Mikey.." Mikey na mě chvíli ostřil ta svoje kukadla, a pak si povzdychl: "Tak pojď, lehni si sem.." Nadzvedl peřinu, a já si pod ní rozechvěle vklouzl. "Děkuju, bráško.." Naklonil jsem se, a dal mu pusu na čelo. Mikey se na mě chvíli díval, a pak.. lehce přiložil své rty na mé. Jeho jazyk rychle vklouzl do mých úst, a začal si pohrávat s tím mým. Ani jsem nevnímal co se děje, jediné co vím je, že se mi to líbilo. Rukou mi zajel pod tričko a nedočkavě začal propátrávat mou hruď a záda. Potichu jsem vzdychl. Mikey to nejsíš vzal jako popohnání, a pomalu svou ruku posouval k mému ne příliš nepozornému..echm..mr. Wayovi.. Strašně se mi to líbilo, nechtěl jsem nějak otálet a tak jsem Mikeyho napodobil. Pravda, jeho benjamin stál jako voják na stráži.. Ale něco ve mně hrklo. Co to dělám? Právě se tady znásilňuju s vlastním bratrem, přičemž mi ještě před chvíli sahal na pohlavní ústrojí Frankieho duch.. to není moc normální.. Bratříček se nedočkavě sápal na má ústa.. svůj rozkrok třel o můj, a nadrženě zdychal. Jenže byl tu ještě jiný zvuk.. zvuk, který bych díky předešlému týdnu rozeznal od všech zvuků světa. Otočil jsem se ke dveřím. Stál v nich Frank, opět průhledný a třesoucí se jako vždycky. "Co tady děláš??!" Vyjekl jsem. "Gee..ach lásko.. tolik tě miluju.." řekli Frank i Mikey téměř zároveň. "Aaaaaaaa!!!" Zcvoknu se, já se zcvoknu, zcvoknu, zcvoooknuuuu... Vykřikoval jsem všechno, co mě napadlo. Jak je mi líto že je Frank mrtvej, jak maj psi hezkej vocas, i že nevěřím na vlkodlaky. Přes mlhu všude kolem mě jsem viděl, jak mě někam vlečou. Podivné pípáni, auta, holá budova, a potom mě hodili do naprosto miniaturní místnosti. Chvíli jsem si povídal s vlastní botou, a pak jsem usnul.

O týden později:

Jako každý den jsem seděl na lavičce a zíral do prázdna. Už mi dali dolů kazajku, přestěhovali mě do 'normální' místnosti, a prý když budu hodnej, dovolej mi vycházky. Navíc za mnou už pár dní nechodí Frankův duch. Nejspíš už se dostal do nebe. Ach, je nebe vůbec pro tak úžasné lidi jako je..byl on? Bude z něho nádherej anděl. Začal jsem brečet. To byla jediná vě kromě hledění do prázdna, co jsem tady celé dny dělal. "Proč? Ach Frankie, proč?" Zařval jsem. Odpovědí mi byla pouze ozvěna. Zahleděl jsem se na postel před sebou. Brzo mi sem prý pošlou dalšího cvoka, abych měl společnost. Je to ňákej pošuk-prej vidí duchy.. Natáhl jsem se na tu nepohodlnou věc, které říkali postel. Bože, člověk už by se zbláznil jen z toho. Pslouchal jsem, jak po chodbě venku šoupou něčí nohy. Šoupání šlo dál, a dál, až se zastavilo...u mého 'pokojíčku'. "Tak, pane Wayi, konečně tady máte společnost. Myslím, že si budete rozumět, hehe.. Taky furt vidí 'nějakýho ducha'" Zasmál se 'bachař', a šoupnul toho cvoka do mýho příbitku. Zastavilo se mi srdce. Delší tmavý vlasy, menší postava, naušnice, škorpión na krku. Ta osoba ke mě zvedla oči. V těch povědomýh kukadlech se rozprostřel naprostý chaos a děs. Chvili jsme na sebe hleděli, ale pak jsme oba dva z plných plic zařvali.. "POMOC! JE TU DUCH!!"

The End

----------------------------------------------------------------------------------:)

Pro ty, co chtěli sad end:

NewTimes-dne 12.6. ****, došlo v Bellevillském blázinci k dvoum záhadným úmrtím. V jedné z léčebných prostor byly nalezeny mrtvoly dvou mladých mužů. Policie se ke smrti mladíků zatím nechce nijak vyjadřovat, jisté je jen to, že zemřeli na zástavu srdce. Případ se bude nadále vyšetřovat..

Když jsem konečně došel zpátky do hotelu, zavřel jsem se v pokoji a čuměl do stropu. V hlavě jsem měl úplně prázdno, kromě jediné myšlenky..že mi něco chybí.. Proč mám takovej hnusnej pocit, že Franka už nikdy neuvidím? Že už nikdy ho nepřivinu do své náruče, nikdy neuslyším jeho smích, který mě dokázal rozesmát i v té nejhorší depresi..? Jakoby ty chvilky na letišti..jakoby byly poslední společné v našem životě. Nepokojně jsem se převalil na bok. Ať jsem se díval kamkoli, viděl jsem Franka..jenže ten strop mi ho připomínal snad nejvíc.. "Franku..vrať se.." Zašeptal jsem do ticha. Asi jsem čekal, že se otevřou dveře, a v nich bude stát ten, který mi tak chyběl. O to větší bylo mé překvapení, když se dveře opravdu otevřely! A v nich stál...Mikey. No super, ten mi tak určitě chyběl.. "Ahoj, Gee, jak se vede?" Usmál se a sednul si vedle mě. Jak asi-právě mi odjel můj medvídek.. "V poho, proč?" "No, trávili jste s Frankem v poslední době hodně času, já jen jestli ti nechybí.." "Ne, vůbec.." Lásko, kde jsi? Mm, co se ptám, sedí právě v letadle a těší se na svou rodinku.. "Kdybys něco potřeboval, zařvi." Mrkl na mě Mikey a bratrsky mě poplácal po rameni. Hurááá, vypadni! Čekal jsem až zavře dveře, a lehl jsem si pod postel. Ano, pod postel. Je tady tma, nikdo mě tady nenajde.. Mám tady pocit bezpečí.. Ale fuj-co to tu smrdí?? Začal jsem hmatat kolem sebe, až jsem v ruce ucítil něco měkkého. Dal jsem si to blíž k očím, abych to pořádně viděl. Ten zápach mě málem porazil.. Ach-vždyť to sou Frankieho ponožky! Ponožky pro štěstí! Fuuu, asi se bál že z nich to štěstí vypere, že je ještě nikdy nestrčil do pračky.. Počkat-ale jestli jsou tady, nemůže je mít na sobě!(Och, jak dokonalá dedukce..) Když nemá své ponožky, možná bude mít smůlu.. třeba se mu něco stane..letadlo se zřítí.. přepadnou ho a unesou..a zabijí.. Vím, že to nemá rád.. Och ne, co když se mu vážně něco stane?? Proto ten hnusnej pocit! Cokdyž..cokdyž to na letišti bylo vážně naposley...?! Do očí se mi začaly drát slzy.. Bože, jsem tak naivní! Nic se mu nestane, v pohodě doletí až do Austrálie, a tam si v pohodě dá oběd a v pohodě mi zavolá!

O několik hodin pozdějš:

Ležím na posteli, v ruce pevně držím mobil, a čekám.. Už jsem se Frankiemu pokusil snad milionkrát dovolat, ale vždycky jsem spadnul do hlasové schránky.Už jsem v podstatě jen čekal, až přiběhne Mikey a oznámí mi, že Frankovo letadlo spadlo a nikdo nepřežil. Ale nic se nestalo. Nikdo nepřiběhl, ani se mi nikdo nepokoušel dovolat. Nechtěl jsem brečet, všecko je určitě v pohodě, Frankie žije, ale ten pocit... ten pocit že to tak není mne mučil. Pomalu jsem zavřel oči.. Najednou jsem uslyšel něčí kroky kráčící k mé posteli.. Á, už je to tady, to bude Mikey.. Ta osoba si sedla vedle mě, a pohladila mě po tváři.. Projel mnou chlad-co to bylo? Jako by se mě dotkla ledová socha. Potom jsem ucítil stejně chladný polibek. Co se děje? Otevřel jsem oči.. Skláněla se nade mnou něčí postava.. Trošku jsem zaostřil zrak. Proč je tak rozmazaná? Po chvíli se jakoby vlnění postavy ustálilo..zatajil se mi dech.. Chtěl jsem vykřiknout, ale nešlo to, jen jsem potichu zakvílel..ta osoba co se nade mnou skláněla, byla...Frank. "C-co tady děláš? Jaktože-jaktože nejsi v Austrálii??! A-a proč se sakra vlníš??!!" Frankie se smutně usmál.. "Víš Gee.. měl jsem nehodu.. jsem..jak bych to řek... mrtvej.." Tak tohle bylo i na mě trochu moc. Najednou se se mnou všecko zatočilo, a já upadl do bezvědomí.

Pomalu jsem otevřel oči. Skláněly se nademnou čtyři hlavy.. vlastně tři, to jedno byly Rayovy vlasy.. "Co-co se děje?" Zamumlal jsem. "Nevím, měls ňákej šok nebo co.. Na chvíli se ti zastavilo srdce." Zahuhňal Mikey, a Bob s Rayem se na mě jen láskyplně culili. Cítil jsem se jak na psychiatrii. "A-a kde jsem?" "V nemocnici. Měl jsi štěstí, že jsme za tebou právě šli, jestli bys s náma nechtěl do baru... ležels tam tak.. jak v Kruhu, fakt.." Fuj, ten film nesnáším..a nemocnici ještě víc.. Najednou jsem si vzpoměl na Franka. Na to, co jsem viděl jako poslední než se mi zastavilo srdce... A začal jsem litovat, že netůstalo zastavený.. Ten pocit, ta nepopsatelná bolest, se nedala ani vyplavit slzami. Přesto mi jich teklo po tvářích snad milion. "Co se ti stalo, Gee, halo-ce se děje?" Slyšel jsem jakoby z druhé místnosti. "F-frank..Frank je--je mrtvej!!!" Chvíli bylo ticho, místnost naplňovaly jen mé vzlyky. "Ale to je blbost, Frank je přece v Austrálii.." "Gee, vážně, Frank je v pořádku.." "Byl u mě! Pochopte to! Byl u mě jeho duch!!" Zařval jsem na ně rozčíleně. Kluci se na sebe chvíli dívali, a pak ke mě přistoupil Ray blíž, a řekl: "Neboj, Gee, koupíme ti nového.."

Malej, smutnej Jarďušek:

Proč musí Frankie odjet?? Zrovna teď..tak moc ho miluju, nedokážu si bez něj představit ani den, natož celej měsíc! Ale je to jeho matka a otec, co se dá dělat.. Smutně jsem seděl na posteli, a sledoval jsem jak se Frankie balí. "Gee, lásko, prosímtě-skočíš mi pro kufry? Měly by být na půdě.." Jen jsem smutně přikývl a s námahou se zvedl. Půda.. Sakra kde tu je vůbec půda? Asi někde nahoře..Ale kurva kde? Vyšel jsem na chodbu, a zvedl hlavu. Hm, strop, no tak to bych fakt nečekal.. Vydal jsem se s hlavou zdviženou chodou dál. Furt jen..strop...lampa..strop..lampa..strop..dvířka od půdy..lampa..Cože? Dvířka od půdy? No vida, tak jsem je přece našel, jsem to ale šikulka! Natáhl jsem ruku k poutku na dvířkách, a zatáhl jsem. Nic. Sakra! Znovu jsem škubl, ale dvířka si jenom provokativně zavrzla(nee tak, jako zvuk xD).. Sakra to by něslo! Přece mě nepokoří ňáký blbý dvířka! Chytl jsem poutko co nejpevněji to šlo, a vytáhl jsem se do vzduchu. Chvíli jsem tam jen tak vysel, ale najednou něco klaplo, a dvířka se otevřela-žebřík mě bolestivě přitlačil na zem, přičemž jeho konce skončily jen pár centimetru od mého krku. Naprázdno jsem polkl, a opatrně se postavil. Byl jsem z toho ještě trochu v šoku, že jsem tak těsně unikl žebříkový smrti, ale i tak se mi povedlo vylézt až na půdu. Rozhlédl jsem se ve tmě.. No super, všude samý krámy, kde tu mám asi tak najít kufry?? Můj zrak upoutal povědomý pás ležící na zemi.. No jistě! To je od Frankva kufru! Silně jsem za něj škubl. Ozvalo se nějaké zachrastění, a v tu chvíli se na mě zřítila celá to obrovská hromada všeho možného. Přidušeně jsem vykřikl, a snažil se vyprostit svou nohu z těch zasranejch drátu v nějakým kole. Po půl hodině jsem konečne celej zaprášenej stál pevně na nohou, a v náručí jsem kŘečovitě svíral kufr. Položil jsem jej na okraj dvířek, a pomalu jsem se sunul dolů-v tom-ucítil jsem divnej tlak na noze, a v tu ránu jsem ležel zády na zemi. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že mi krvácí noha, a k tomu mě-kupodivu-děsně bolí. Do prdeléé, to jsem šel jen pro kufr!! Na chodbě se oběvil Frank. "Ježiši Gee, co se ti stalo??" Přiběhl, a mě se z očí začaly spouštět pramínky slz. "T-ten Žebřík se..se mě snaží zabít...!" Vyžbletl jsem mezi vzlyky. Nechtěl jsm před Feem vypadat jako malá holka, ale ta noha fakt děsně bolela. "Gee, pššš, počkej, zavezu tě do nemocnice, asi to máš zlomený..ale neboj, to bude dobrý." Usmál se na mě 'povzbudivě', ale v očích měl napsáno 'A kurva..' Rozbrečel jsem se ještě víc.

V nemocnici(fuj nemocnice):

Frank mě pevně objímal kolem ramen. Už jsem se cítil o hodně klidnější, ale to, že se nacházím v nemocnici, a ještě ke všemu mám nohu v sádře.. to se mi už tak nelíbilo. "Půjdeme už domů?" Podíval jsem se sklesle na Franka. Poslední společný den před jeho odjezdem do Austrálie, a já to takhle poseru..ten ŽEBŘÍK to takhle posere.. "Gee, víš... já.. už budu muset jet na letiště.." Píchlo mě u srdce, a do očí se mi opět začaly drát slzy. To mě tady jen tak nechá? Řekne mi ahoj a zmizí? Copak..copak mě nemiluje nebo co?? "Jo..chápu.. V pohodě.." Podíval jsem se na druhou stranu, a zahleděl se na cedulku s nápisem Traumatologie.. Ne že by byla tak zajímavá, ale nechtěl jsem se dívat na Franka..do tečh jeho očí.. "Gee.." Položil mi ruku na rameno, ale já ucukl. "Ne, Franku. Měl bys už jít, uletí ti letadlo." "Lásko... nechtěl bys se mnou jet aspoň na letiště?" Byl jsem sice ještě furt uraženej, ale nechtěl jsem tay zůstat sám. Vzal jsem do ruky berle, a pomalým kulháním jsem vyrazil ven. Frank se mě snežil podebírat, ale neměl jsem na něj teď náladu. Konečně jsme se dostali do taxíku, který nás měl dovézt na letiště. Když jsem se uvelebil, ucítil jsem něco na své noze. Frankie mi pomalu přejížděl prsty po stehně a omluvně se na mě díval. Byl tak kouzelnej..ale.."Máš všecko?" Vyštěkl jsem na něj docela hnusně. Rychle stáhl svou ruku z mé nohy, a jenom slabě přikývl. Celou cestu jsme se dívali z okýnka, a neprohodili jsme mezi sebou ani slovo. Byl jsem jak malé děcko! Jak kluk kterému chcou rodiče zabavit počítač! Konečně jsme vylezli, už mi tam bylo docela dusno.. Na letišti jsem se usadil na jednu z těch malých tvrdých sedaček. Cítil jsem, jak si Frank sedl vedle mě, ale nepodíval jsem se na něj. Ach, tak rád bych ho začal líbat, tak rád bych rukama propátral celé jeho tělo.. Tak proč to vlastně neudělám?? "Gee, už..uź budu muset jít.." Vzdychl smutně Frank. Podíval jsem se na něj. Po tváři se mu kutálela slza. "Bude se mi stýskat, Frankie.." Zakňoural jsem a taky jsem se neubránil tý hnusný slze. Frankie se zvedl. "Sbohem, Gee.. Však, však ti ještě přece zavolám, ne?" Poněkud smutně se zasmál. "Jo, zavolej.." Obejmul jsem ho. "Miluju tě, Frankie.." "Já tebe taky, Gee.." Dal jsem mu pusu na tvář. "Opatruj se." "Ty víc." Pousmál se a mrknul po mé noze. "Sbohem." "Sbohem.." Rozloučili jsme se, jako kdyby jsme se viděli naposledy.. Ach, kdybych věděl co se stane, nikdy-NIKDY bych mu nedal jenom jednu pusu..

Cukrouškovo ráno:

Och, něco tak úžasného jsem ještě nezažil.. bylo to tak divoké, tak originální, tak..frerardovské...Rozlepil jsem oči. Gee ležel vedle mě, pravidelně oddychoval, a usmíval se jak sluníčko z Teletubies. Pohladil jsem ho po těch jeho rozkošných černých vláscích. Trošku se zachvěl a zamumlal: "Mikey né, dneska je sobota.." Zahihňal jsem se. Pomalu otevřel oči, a rozespale se na mé usmál. "To-to už je ráno?" Zazíval. "Jo, právě totiž vyšlo sluníčko." Usmál jsem se a lehce ho políbil na spánek. Gee si promnul oči jako malej kluk když de ráno do školky. "Musíme vstávat?" "Ne, nemusíme." Gerard se převalil na záda, a zadíval se do stropu. Chvíli tam jen tak čuměl a pak si pro sebe něco zamumlal. Ježiši proč se dívá na strop a ne na mě?!! Pch, musím se podívat, v čem je ten kus zdi lepší než já.. Podíval jsem se taky na strop. No téééda, heh.. Včera jsme fakt museli řádit.. Ten ale vypadá...(každý si somyslete proč a jak, já nemám odvahu to říct nahlas xD..) "Myslím, že bychom to měli vymalovat." Konstantoval Gee. "Který odstín černé máš na mysli?"Zeptal jsem se za začal mu laškovně olizovat úšní lalůček. "Ten nejčernější." Hleděl dál do stropu. "Jak moc černé?" Zašeptal jsem mezi pusinkami kterými jsem pomalu zasipával jeho tvář. "Tak moc, jako tě miluju." Konečně se na mě podíval pohledem: 'teď tě začnu líbat' xD.. "Ach tak, to ale bude moc světlé, nemysíš?" Začal jsem provokovat. To jsem ale neměl dělat. Gee se jediným pohybem vyhoupl na mě, a chytil mi ruce nad hlavou. "He, co uděláš teď ty skrčku??" "Pch, mě jen tak nedostaneš, aifelovko!" "Aby ses nedivil, co když mi ujede noha a zašlápnu tě?" "A co když ujede noha mě, a.." Nadzvednul jsem jednu nohu, a kolenem pomalu přejel po Geeho pětkách.. Přivřel oči a slastně vzdychl. Jeho stisk na chvíli povolil, takže teď jsem byl nahoře já. "Malej, ale šikovnej.." Zasmál se Gee. "No, ty zřejmě víš o čem mluvíš, že?" Sjel jsem provokativně očima k jeho rozkroku. "Hele! Mám větší kládu než ty, tak si moc nevyskakuj!" "Važně? A to ti mám jako věřit? Hm, já se raději přesvědčím sám.." Přesunul jsem se k jeho trenkám. "No, zvenku to nevypadá nic moc.." Zvedl jsem zrak k Geemu a prostě jsem se musel začít smát. Jeho pohled stál za to. Vypadal jako takovej ten malej nadrženej pejsek co se vám furt snaží oplodnit nohu, ale jakmile nedosáhne k vašemu kotníku, štěká jak šílená doga. "No, asi se budu muset podívat i dovnitř.." Pokrčil jsem rameny, a začal ho zbavovat tý látkový zbitečnosti. "No, nejsi na tom zase tak zle.." Naklonil jsem se blíž a začal si pusinkami označovat své terirorium. "Och Frankie...proč mi to děláš..." Zaskučel Gee. Jsem na něho fakt zlej.. Ale nepovolím, teďka nic nebude, ještě jsem neměl ani ranní kafe. Vzruším Geeho co nejvíce to půjde, a pak mu doporučím studenou sprchu..hehe... Dřív než jsem ale stihl svůj strašlivý plán uskutečnit, zase se ozvala ta hnusná melodie 'Never coming home, never coming home..' Uaaa, to písničku miluju-šak je naše, že-ale proč se ozve vždycky v nejlepším? Rychle jsem sebral to co ještě včera bylo plně funkčním mobilem, a začal jsem to skládat dohromady. Konečně se ozval něčí hlas. Jenomže přes poměrně dost hlasitě protestujícího Geeho jsem nerozuměl anislovo. "Co? Ano? Kdo je tam? Gee, zmlkni na chvíli! Haló???" "Ahoj Frankie, to jsem já-tvoje matka-jestli si na mě ješté pamatuješ.." "Ummm..počkat..nebudete vy ta kráska co mě porodila?" "Ano, to jsem přesně já. Co se tam proboha děje???" "Eh-ále, mám puštěnou televizi.." "Frankie, kolikrát jsem ti říkala, že se nemáš dívat na tak sprostý pořady! Dyť ten v tý telce mluví sprostě jak bezďák!!!" Gee zmlkl. "Už jsem to vypnul. Proč mi vůbec voláš?" "Koupili jsme si s tatínkem takový menší ranč. Má kolem padesáti pokojů, prostě taková menší chatka. Potřebovali by jsme pomoct." "Aha, a kde to vůbec je?" "V.. Austrálii." "Cože?? A-ale to je moc daleko! Mám tady kapelu, a..a.." "Netrpělivýho kluka na posteli!!!" Zařval Gee a sám se svýmu vtipu pobaveně zahihňal. "Ty tam někoho máš?" "Ale ne.. Mami, to vážně nejde.. Austrálie je daleko.." "Bylo by to jen na měsíc, zlatíčko.. A tatínek by byl vážně rád." Na chvíli jsem se zamyslel.. Geeho sebou vzít nemůžu, a stýskalo by se mi po něm.. Ale na druhou stranu-je to moje rodina...! Měsíc nějak vydržíme..."Dobře mami, tak já pojedu.." Hlesl jsem smutně do mobilu. Gee se konečně uráčil zvednout, obejmul mě kolem pasu a políbil na krk. Usmál jsem se. Vážně to nějak vydržíme. Však co hrozného se může stát?

Gero:

Zastavilo se mi srdce. Těch pár kratičkých okamžiků, ten jediný pohled doslova attackoval mou mysl a srdce. Nedokázal jsem myslet na nic, jen na ten šum všude kolem a na Frankieho naklánějícího se z okna. "Frankie-ne!!!" Zařval jsem z plných prázdných plic, a rozběhl jsem se k němu. Rychle jsem chňapl po jeho rukávu, a pak po jeho ruce. "Ne-ne, prosííím.." Z očí se mi nezastavitelně řinuly potoky slz. Miluju ho! Kurva já ho miluju!!! "Co to děláš??!" Podíval jsem se mu vyděšeně do očí. Ty jeho se valily z důlků a vyplašeně si mě prohlížely. "Chtěl jsem trochu na vzduch, a venku je plno paparazzi, tak jsem si sed do okna.." Cože?? Ztuhl jsem. Tak on nechtěl skočit? Sesunul jsem se na parapet vedle něj, pokrčil jsem si kolena u brady (ech, chápete jak to myslím xD?), a dlouze jsem se díval Frankovi do očí. Cítil jsem jak mám červenou tužku rozmazanou po celým xichtě. To mi dneska ještě chybělo-vypadat jako indián. Můj mozek se snažil pracovat. No, snažil, ale víte jak to chodí.. Bylo toho moc-Frankie na okně ale nechce skočit. Já nejsem gay ale miluju Franka. A-kurva-jestlito takhle pude dál, tak příjdu o Bublu a kamrády! "Gerarde, proč jsi přišel?" Zašeptal Frank ale nezvednul přitom oči od lidí chodících po chodníku pod 'naším oknem'. "Já-měl jsem..o tebe strach.. Je mi-je mi moc líto, co jsem udělal(plakiplak), ale..ale..milju tě Frankie! Ale..já vůl si to uvědomil až teď!" "Jsi fakt vůl, Gerarde." Řekl Frankie. Takovou upřímnost jsem teda nečekal. "Moc jsi mi ublížil, Gee, opravdu moc.." Při těchto slovech se mu zaleskly oči, a po chvíli z nich začaly padat krůpěje slz, které po chvíli mizely v dálce. "Já vím, lásko.. a je mi to moc líto! Chápu, když mi neuvěříš.. Ale miluju tě, a už nikdy takovou blbost neudělám.." "Nikdy?" Na chvíli jsem se zamyslel.. Když jsem si ale všiml Frankova obličeje, hned jsem vykoktal: "Ne, nikdy!" Chvíli se na mě jen tak díval, ale pak mi skočil kolem krku. "Taky tě miluju Gee, taky tě miluju!!" "Frankie, dyť já z toho okna sletím!!" "Oh, promiň.." Ve světle pouliční lampy jsem si všiml jak se začervenal. Přejel jsem mu po tom růměnci něžně rukou. "Neměli bychom slízt z toho okna?" "Umm.. Asi jo.." Postavil jsem se, a pomohl jsem i Frankovi. To víte, ty jeho maličký nožičky...

Konečně Frankieštein:

"Och, Gee, tolik jsi mi chyběl!" Skočil jsem mu kolem krku jen co jsme oba stáli pevně na nohou. "Ty mi taky Frankie.." "Smím?" Podíval jsem se mu mlsně do očí a potom na jeho ústa. "Hah, proč se ptáš.." Asi jsem vypadal jak vyhladovělá puma, ale v tu chvíli mi to bylo jaksi fuk.. Rychle jsem přitiskl své rty na jeho, a rukou mu zajel pod tričko. "Frankie.." Vzdychl mezi polibky, a taky se zapojil. Vášnivě jsme se ocuckávali ještě pár minut, ale potom jsme se kvůli namáhovosti sundávání oblečení ve stoje, přesunuli na postel. "Chci tě.." Zašeptal mi Gee do ucha, rychle mi rozepnul kalhoty, a začal se rukou třít o mého...eh..ptáčka posměváčka. Tiše jsem vzdychl, a vrhl se na jeho poklopec. Teď už jsme se tam váleli jenom v tričkách a trenclích. Gee mi začal něčně hladit stehna, a jel stále výš a výš, až k tomu mýmu stožáru.. Tak jsem chtěl, aby mi sundal ty těsný trenky, ale on se místo toho vrátil k mým nedočkavým ústům, a začal mě vysvlékat z trička. Jazykem obkroužil všechna..no spíš polovinu mých tetování, až se konečně dostal do oblasti vlaštoviček. Nejspíš už mu mě bylo líto, a tak mě vysvobodil z mých raketkovaných trenek. Já jsem samozřejmě-jako správný pionýr-pro rovnost všech, a tak jsem zbavil co nejrychleji oblečení i Geeho. Přitulil se ke mě a jen jsme se tak mazlili a ocumlovali, když v tom, zrovna v nejlepším, zazvonil telefon. "Frankie, neber to.." Zašeptal Gee, a přesunul se k mému rozkroku. He-teď? Ee, ani mě nehne.. I kdyby hořelo.. i když pochybuju že by něco dokázalo hořit více než teď já.. Ale ten zasranej mobil stále zvonil, a zvonil!!! Chňapl jsem po něm, a mrštil jím na protější stranu pokoje. Sledoval jsem, jak nádherně proplouvá vzduchem..Skoro jako ptáček..Akorát že ptáček nejspíš nenabourá do zdi a nerozpadne se mu kryt. "Teďs to vyřešil, pejsánku.." Usmál se na mě opravdu 'hrdě' Gee. "Hele moc se neškleb, aby ti ten pejsánek nenatrhl prdel, wuof!" Gerard se jen šibalsky pousmál, a na tváři měl už zase ten úchylnej výraz.. Nedokázal jsem mu odolat. Utřel jsem si sliny, a vrhnul se na jeho krk. Chvíli jsem ho líbal, a pak si ho otočil hezky opatrně na břicho. Zrovna jsem se připravoval 'vputovat', když v tom jsem ozval mobil-pro změnu Gerardův. Teď jsem fakt zavyl jako přejetej pes. "Ach jo, nechceš to zvednout ty?" Podíval se na mě zkroušeně Gee. Chyt jsem mobil, a zvednul to tomu parchantovi, co mi nedopřeje si ani zašukat. "Halo??!" "Ahoj Frankie." Ozval se na druhé straně vážný hlas naší šéfky Barušky. "Co se děje??" "Ty se nemáš co ptát. Nechte těch gayovských věcí, a děte dělat něco trochu UŽITEČNÉHO..!!" Co??! Gayovských věcí??! Jak-jak..jak? A jako co myslela tím 'užitečného'-nestačí že jí vyděláváme milióny??! "Jakých gayovských věcí??" "Nemyslete si, že to nevím, když jste s ocucovali přímo před oknem! Mám tady fotky, nejsem blbá! Zítra to bude ve všech novinách!" Gee si jenom zkousl spodní ret a zezadu se ke mě přitulil. Když obmotal své ruce kolem mého pasu, a naše nahá těla se na sebe těsně nalepila, nedokázal jsem se ubránit další vlně vzrušení. Jak by bylo vám, kdyby jste měli jeho nádobíčko přitisknuté na zadku??! "Ty fotky byly určitě rozmazaný, jako dycky, klidně to mohl být někdo jinej.." Zašeptal mi Gee do ucha nápovědu. V podstatě jsem to zopakoval přesně jak to řek. "Ach tak, no, máte vlastně pravdu.. Moc se ti omlouvám,že jsem vás z něčeho podezírala.." "Ne, v pohodě, nic se nestalo. Ahoj." "Ahoj.. Hey! A jakto že máš u sebe Geeho mob-" Ukončil jsem hovor a přitulil se k Geemu. "Kde jsme to skončili, ty má čubičko?" Gee se zatvářil jakože uraženě. "Ale no ták.." Pohladil jsem ho po tváři a shrnul mu z ní pár pramínků vlasů. Druhou rukou jsem natáhl k rádiu, a pustil jsem nějakou frekvenci, kde zrovna hráli I´m Not Okay. Gee se usmál a opět jsme začali s králičím dupáním(nezdá se vám že jsem dneska nějak zatížená na ta zvířata xD??). Když v tom-někdo klepe na dveře!! Mě snad jebne!! Vlastně ne, jestli to takhl půjde dál, tak si dneska nejebne ani jeden z nás! "Anooo??" Zařval jsem. "Frankie, tady Mikey, není tam brácha??" Co mu mám na to říct? "Ne, nejsem tady!" Křikl Gerard. Bože co to dělaá??! "Brácho? ty seš tam??" Ozval se zpoza dveří nechápající hlas. "Ne nejsem" "Aha..no tak Frankie, až ho potkáš, nedáš mi prosím vědět?? Nemůžu ho nikde najít!" "Jo, jasně." Souhlasil jsem. Božko, ti Wayovi jsou snad všichni stejní!

Gerarďošík:

Tak nějak jsem toho Raye vyhnat musel, ne? A to aby šel pohřbít ty zasraný lupínky mi přišlo jako docela dobrej nápad. Ani jsem nečekal, že to vezme tak vážně.. Myslím, že právě rozesílá pozvánky.. Auuu, musím si konečně vzít něco na tu hlavu! Popadl jsem krabičku paralenu, a narval si ji do pusy. Jo, i s tou krabičkou, měl sem hlad. Z Frankieho pokoje ke mě doléhala hudba Misfits.. Vždycky když skončila písnička, trhalo mi srdce Frankieho vzlykání. Ach, nechtěl jsem mu tak ublížit! Ale jinak to prostě nešlo.. Vydal jsem se na pouť do mýho pokoje. Neměl bych za Frankiem zajít? Jenom..jenom ho nějak utěšit.. Zastavil jsem se u Frankových dveří. Chvíli jsem hledal odvahu. Ta mrcha ale někam zalezla, a tak jsem pokračoval po původní dráze do mý postýlky. Bože, Gerarde, to seš takovej vůl?? Ne, vůl ne, spíš je to schyzofrenik, hehe. Auu, držte už huby, všici tři! chytil jsem se za hlavu. Už nikdy nebudu chlastat, nikdy! Odkradl jsem se zpět k Feeho dveřím. Ani jsem neklepal a vpadl dovnitř. To co jsem tam viděl, bylo minimálně k breku. Zatažené žaluzie, všude flašky od coly(no musím jim udělat reklamu, ne:D?), na rozházené posteli se schoulený v klubíčku třásl Frank. "Co tu chceš!" Vyjel na mě. "Franku, já..." Co mu mám asi tak říct? Jsem debil ale vlastně mi to ani není líto, protože tě nemiluju, a jestli si myslíš že jsi jen taková ta kurva na jednu noc tak máš asi pravdu-čau..? Ne, zas takovej imbecil nejsem. Do očí se mi zas draly slzy. byl to hroznej pohled, i pro kreténa jako jsem já. Normálně jsem odešel. Jsem srab. Zalezl jsem do postele s jediným úmyslem-nikdy nevylézt! "Co se děje, brácha?" Neee, ještě ten mi tady chyběl.. Proč mám z toho všeho takovej divněj pocit? Jakoby to byl jen sen.. "Nic, co by se dělo.." "Hm, nevím. Jak jsi na tom s Frankiem?" "Ummm.. Rozešli jsme se.." Na Mikeyho tváři tahle věta vykouzlila podivnej úsměv. No zas tak veselý to není, ne? "A.. Jak to vzal?" "Celkem v pohodě-sedí v pokoji a bulí.." Mikey se zamyslel. "To není dobrý. Nechtěl bys za ním zajít? Moch by si něco udělat.." Po tom co řekl se mi zatemělo před očima. Ale i ta tma byla lepší než to, co jsem si představil po tom-Frankie...všude kolem rozházený prášky...Je mrtvolně bledej..nedýchá..a můžu za to já. A potom hned-Frank s žiletkou v ruce, v kaluži krve.. Celej spocenej sem se vyřítil z pokoje. Ani jsem se neobtěžoval klepáním. Rozhlédnul jsem se po Frankově pokoji. Všechno bylo jako předtím..až na to, že tady nebyl Frankie. Kde je? Proboha, snad si něco neudělal?? V tom jsem ho uviděl-seděl v otevřeném okně, nohy svěšené dolů do prázdnoty, a sledoval ulici pod sebou..

Stále ještě Gee
Ani nevím jak jsem se sem dostal, ale je mi to jedno. Pořádně jsem zabořil hlavu do naducaného polštáře. Ach jo,chtělo by to něco, co by mi pomohlo zapomenout..něco jako.. vodka s čokoládou!! Najednou se předemnou na polštář snesla láhev vodky a mléčná milka:D. Rozbalil jsem milku, a začal ji zapíjet vodkou. Po deseti minutách se mi udělalo děsně blbě. Ooo já vůl, že já to žral!!! Celý zelený jsem se rozběhl chodbou na záchod. Já tam nedobhnu..já se pozvracím..další křeč v žaludku.. už to letí ven.. nenene, záchod už je jenom pár kroků!! Konečně.. Nahnul jsem se nad okraj záchodové mísy a spustil svůj zpěv o nevolnosti. Začaly na mě jít mdloby. Pogrcal jsem si triko. Ale co, to se vypere.. Snažil jsem se znovu zamířit na záchod. Nešlo to. Sesunul jsem se vedle něj do klubíčka a začal plakat. Slyšel jsem něčí kroky na chodbě. Když procházely kolem wc, zastavily se, a po chvíli se rozběhly ke mě. Pokusil jsem se rozlepit oči. "Fra-Frankie??" Zakoktal jsem potichu. "Ano, Gee, lásko, pšššš.. To bude dobré..neboj.." Vzal kousek toaletního papíru a začal mi s ním otírat rty. "Je-jestli jdeš na záchod...tak..tak di radši jinam.." pokusil jsem se o úsměv. Frankie mi dal pusu na tvář. "Naboj.." Proč mě líbá? Není moje babička! Není moje nic! Ať jde pryč! Bože, prosím ať už vypadne! Frank mě posadil. "Co jsi dělal?" "Nic." Postavil jsem se. Teda jestli se tomu dá tak říkat. Spíš jsem vyšplhal po zdi jako Spiderman. "Já du.." Zahuhňal jsem. "Ne, miláčku, není ti dobe, pomůžu ti.." "Kurva to bych měl vědět já jestli je mi dobře nebo ne!!" Pokusil jsem se ho seřvat, ale nejspíš jsem to slyšel jenom já. Konečně jsem se dostal do své postele. Franka jsem tam jenom tak nechal. Stejně jako to pozvracené tričko..to má aspoň na památku, když už mě tak miluje..

Gelaldoušovo raníškooo

Au! Kurva! Asi jsem to včera s tím zapomínáním trochu přehnal.. Ježiši moje kebule, uhh, není tu někde něco proti bolesti?? Potřebuju nutně paralen!! Vyhrabal jsem se zpod postele. Proč jsem spal pod postelí?? Mm, to je fuk. Rychle jsem nahmatal župan, navlík si ho a vyrazil ze dveří. "Jau! Doprdele čum kam deš!" Do někoho jsem vrazil. Super, jako by ta hlava nebyla málo. Zvedl jsem oči, a-no jasně, co si říkat-stál tam Frank. Omluvně se na mě usmál. "Jak ses vyspal?" Zeptal se mě. Ccc, co se mě má co ptát jak jsem se vyspal! "Hgshfghh.." "Heheh, bolí tě ještě po včerejšku hlava?" "Hgshfghh.." "Hihi.. Už jsi to řekl bráchovi?" Podíval jsem se mu zničeně do očí. Zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Já ale ucukl jako kdyby do mě právě vpálil milion voltů. Zmateně se na mě podíval. Ale já se na něj dívat nechtěl. Přišel jsem si jako největší kretén na světě. Chvíli tam jen tak stál. Asi čekal, že to je ňákej blbej vtip. Ale nebyl. Rychle se otočil a zmizel ve svém pokoji. No co, konečně si můžu dojít pro ten zkurvenej paralen!! Nasraně jsem otevřel špajzku, až z ní vyletělo několik krabic. Začal jsem je sbírat.. Když v tom.. Chutná Snídaně Pro Vegetariány.. To byly Frankieho nejoblíbenější.. Chytil jsem tu krabici, přimáčkl si jí na hruď a rozbrečel jsem se. "Proč, Frankie, proooooč??" Zarýval jsem nehty do krabice až z ní lítaly lupínky na všecky strany. "Gee, Gee, co se děje??" Do kuchyně se vřítil Ray. Asi to musel být divný pohled.. Seděl jsem tam v županu a trenkách, celej rudej od pláče, a v rukou jsem svýral krabici lupínků.. Co mu mám asi tak sakra říct?? Skrz slzy jsem histericky vykoktal: "Do-došly lupínkýýýý!!!" Znovu jsem se schoulil nad krabicí. Ray se na mě chvíli díval. "To jako fakt?" "Jo.." Do očí mu vhrkly slzy. "Oh, byly ještě tak mladééé!" Sesunul se vedle mě a spolu jsme tam brečeli nad lupínkama ještě dobrých pár minut.

Gelaldek

"Víš, my jsme si cvičili co předvedem fanouškům na koncertě.." Skočí na to?? PS: Zdravím všchny úchyláky, a těším se na vás na dalším koncrtě:D! "Ach taaak, týjo brácha to mi nedělej, hehe, já už myslel že jste teplí, hehe" "Hehe, no, ty seš ale vůl Mikey, hehe" "Já vím hehe" "Můžete už nechat toho 'hehe'?!" Ozval se z ničehonic Frankie. "No nic, tak já pudu, tak se mi tu nesežerte, hehe-teda haha.." Mikey se konečně odchechtal až k sobě do pokoje, a já tu byl konečně zase sám se svým špuntíkem. "Kdy mu to řekneš?" Podíval se mi Frankie do očí tak hluboko, až jsem myslel že budu mít z druhé strany hlavy díru. "Co?" "No Mikeymu... o nás.." "Ach tak.." Proč bych mu to měl říkat?? Neee, já si nechci kazit tím pizzožroutem lásku k mýmu ťutínkovi!!! "Ach jo.. víš co, promluvím s ním ještě teď, ok?" Frankovi zazářila očička jak žárovičky na stromečku (dyž byly ty vánoce xD..). "Oh, miluju tě Gee!" Obejmul mě. Ponořil jsem hlavu do jeho voňavých vlasů.. Eeeh, teda voňavých?? Smrděl jak tchoř..Chudinka moje propocená.. "Tak já du." Dal jsem mu ještě pusu na čelo, a odešel jsem za Mikeym.

Gee na návštěvě u svého nejoblíbenějšího bratra:

"Tak co Mikey, dlouho už jsme nepokecali, co??" Usmál jsem se a postavil před něj jedno pivo. Dalších pět jsem si držel hezky v náručí (bráchovi se nikdy nedá věřit!). "Co po mě chceš??" Podíval se na mě podezíravě. "Hele Mikey Mousi, musí bratr něco chtít, když si chce jen tak popovídat??" "Neříkej mi Mousi.." "Em, tak sorry.." "Tak o čems chtěl tak neodkladně pokecat??" "No..ech..víš..no..jsme přece bráchové, ne?" "No, někdy o tom sice značně pochybuju, ale asi už to tak bude." "Takže si můžeme všecko říkat, ne?" "Jo, jasně, ale pokud se už nevymáčkneš, tak.." "Ok,ok..víš..já..se...zamiloval." Mikey na mě vytřeštil oči. Asi čekal až řeknu Apríl, ale když nic nepřicházelo tak se usmál. "No vidíš! A kdo to je?? Znám ji?" "No, ono to..víš..jo, znáš.." "Wow, a kdo je ta půvabná dívka?" "No, víš, ono tu nejde ani tak o NÍ.." "No tak co ONA?" "Ona není ona!" "Tak co je??" "On!" "Jo táááák, takže vy už čekáte i chlapečka, týjo, pročs mi to neřekl dřív??" "Ale ty mě vůbec neposloucháš!!" "Jasně že poslouchám! Máš holku a čekáte spolu chlapečka!" "Frankie!" "Co-proč Frankie? To ho tak pojmenuješ nebo co?" "Ne! CHODÍM S FRANKIEM!!" Mikey se na mě chvíli tak bezvýrazně díval. "To jako fakt?" "Ne asi si tu z tebe dělám kozy!" "Uff, tak to se mi uklevilo, protože.." Bože jak může být někdo takovej debil??! "Jasně že si nedělám srandu!" Mikeyho výraz ztuhl. "Brácho. To nejde. Je to nepřirozený. Kluk patří k holce a naopak. Je to proti přírodě." "Ale já-" "Žádný ale. Je to jen úlet, protože už si s nikým dlouho nespal." "Jenže-" "Pochop, Gee. Říkám ti to pro tvý dobro. Chceš snad Frankiemu ublížit? Tak chceš??!" "Ne, nechci..." "A co myslíš že uděláš Frankiemu až tě za pár dní omrzí??" "Ublížím mu.." Sklopil jsem hlavu. Má pravdu. Nejsem telej. Je to úlet. Ani ho nemiluju.. Nikdy..Nikdy jsem ho nemiloval.. Najednou jsem uvnitř sebe ucítil takovou velkou černou jámu. Zžírala mě a zžírala.. Otevřel jsem další pivo.. Nechci na tu džuznu myslet..

Frankie

Ve dveřích se oběvil Mikey. Sakra! Pomalu kráčel směrem k naší nenápadné skrýši. Gee se na mě ještě více přilepil, a přitom mi omylem zatlačil kolenem na rozkrok. Neubránil jsem se a tiše vzdychl. "Je tady někdo??" Zpozorněl Mikey. Chvíli poslouchal ticho, pak jen pokrčil rameny a postvil se přímo před nás. Tak, a teď nás uvidí.. Mikey se natáhl k hromadě hadrů, něco od tama vyhrabal, a odešel. Pomalu jsem se postavil a pomohl na nohy i Geemu. "Asi..bychom měli už jít, že?" "No..Asi jo.." Začal jsem po kumbálku sbírat své oblečení. "Už jsi??" Zavrčel nedočkavě Gee. 'No, jak co jsem..' "Ne, ještě chvilku vydrž, prosímtě..." Gee jen nervně přešlápl, a sáhl do kapsy pro klíč. "Kurva.." Vydechl. "Co se děje??" "Ztratil jsem klíče, to se děje." "Ježiši, tak se nestresuj meďošku.." "Ale my jsme tu zamčení, Franku Anthony Iero!" "Ale Gee, dyť ten klíč se přece nevypařil.." "..." "Pojď ho hledat." "Ok." Začali jsme šmejdit po tom 'metr x metr'.. Ummm, Gee má fakt tak sexy zadek.. Dělám že hledám klíč, a přitom mu tak nenááápadně sáhnu na tu jeho božskou prdelku:D.. "Ježiš, promiň, já nechtěl.." Gerard se na mě podíval takovým tím neutrálním pohledem. "Ale já jo." Zašeptal a vrhnul se na mě. Cuchal mi vlasy, líbal mě na rty, znova mi sundával tričko. Jak jsme se tak váleli po zemi, nahmatal jsem rukou něco studeného. Klíč. "Mám ho!" "Co máš?" Podivil se Gerard a na chvilku mě přestal znásilňovat :D.. "Ale nic.." Usmál jsem se něžně ho políbil na jeho měkké rtíky. "Jsi tak slaký.." "Já vím.." Zajel mi jazykem do pusy a začal si hrát s tím mým. "Gee, si úžasnej, ale radši pudem.." Gogošek se jenom usmál a pomohl mi vstát. Odemknul jsem dveře a vyšel ven. "Kdes je vzal??" Vykulil na mě Gee ta svoje kukadla. "Ále, myslíš ty klíče? To je nadlouho.." Gee mě chytil za ruku a pomalu jsme kráčeli do 'obýváku'. Těsně před dveřmi mě ale pustil a naznačil mi ať jdu jako první. "Čáu, Franku, kdes byl? A kde je brášin?" Přivítal mě vesele naladěný Mikey. "Ummm.. Já..." Na výmluvy je tady Gerard! Jakoby slyšel mé prosebné myšlenky, vešla do dveří černá postava. "No hurá, Gee, kdeste byli?" "Eh..no.." Super, to nic nevymyslí ani on? "Zkoušeli jsme duo." Usmál se. Cože? Duo? Bože to je ale moje hlavička:D! "Aha, a co jste zkoušeli?" "Echm..China Girl." "China Girl? Dyť Čínu nesnášíš(teď sry šeci číňani:D).." "Ale miluju Bowieho.." "Hmm.. A jaký to bylo?" "ÚŽASNÝ!!" Vykřikli jsme oba najednou. "Napadlo mě, že bychom mohli s Frenkiem nazpívat něco i na tu novou desku.." "Vážně? Tak proč rovnou nejdete za šéfkou?" "Franku, deš?" Mrknul na mě Gee a já s polopodlomenýma kolenama omámeně pajdal za ním.

Gogošek

Konečně jsme došli ke dveřím se zlatavým nápisem Barbora Houfková-Šéfka Všeho.. Ne, není namyšlená, jen... Jen trošku, no. "Gee?" "Ano pupu:D?" "Tys..tys to myslel vážně?" "A co?" "No to že se mnou chceš nazpívat duo.." "No jasně, já sice lžu hodně, ale ty mi můžeš věřit. Musím si tě trochu hýčkat, abys mi pak neutekl a nezaložil si svoji kapelu s podobně stupidním názvem jako Leathermauth nebo tak...:D" "..." "Tak dem:D?" "Jojo.." Už dlouho jsem u naší všehomoucí šéfky nebyl, takže mě její pokoj doslova praštil do očí. Všude samý puntíky!!! Zelený, červený, modrý, růžový.. A uprostřed toho všeho seděla na žůžovém bobku kudrnatá brunetka se slamákem na hlavě:D. "Ahoooj, lidiii!" Přivítala nás s úsměvem. "Čau Bájo." Usmál jsem se, ale ona se zamračila. Co jsem udělal blbě? Ach, no jasně. "Teda, promiň má nejvyšší. Dnes ti to ohromě sluší. Přímo z tebe vyzařuje tvá inteligence." No jo, mám ji rád:D.. "Och, děkuju ti Gee, ty taky nevypadáš nejhůř. Vlastně dneska vypadáš víc jako mrtvola." Jo a řek sem vám už jak nádherně umí lichotit? "Co byste potřebovali kluci?" "Chťel bych tady s Feem nazpívat ňáký duo." "Dobře." "Dobře? A dál?" "No co dál, sbohem. Vím že je Frankie úžasnej, takže nemám námitky." Chvíli jsem na ni ještě hleděl jak na zjevení a pak jsme už radši šli. Jen co se za námi zaklaply dveře, skočil mi Frank kolem krku. "Gee, Gee, to je úžasný, budem zpívat spolu!" "Já vím špunte.." Usmál jsem se a radši jsem rychle dodal: "Miluju tě." Chvíli jsme si zamilovaně hleděli do očí, a pak se pomalu mé rty dostaly k jeho.. Jeho jazyk vklouznul k mému a chvíli jsme se muckali. Najednou se vedle nás ozvalo "Echm echm.." Neee, co on tu zase dělá??! "Promiňte že vás ruším př líbání.." Upřínost se nezapře. "Počkej, já ti to vysvětlím.." Zajímalo by mě jak..