Táta šílel, zdržovaly jsme. Teda hlavně máma, co by jsme museli vždycky chodit včas? Když se máma rozhodla konečně že půjdeme, začla jsem zdržovat já. Co si vezmu na sebe? Táta šílel, abych si nevzala něco příšernýho. No vyhrály černý džíny a bílý tričko se smajlíkem, nenašla jsem to s těma zlatýma obrázkama půllitrů, koktejlů a všeho možnýho. Jo a moje vyšívaná mikina z alienu. No a pak jsem se rozhodla, že si nakrepuju vlasy. Hehe, to by bylo. Vyrazili jsme tedy na cestu. Přijeli jsme už netrpělivě očekáváni. Hned jsem si šla sednout k velkýmu stolu. Po cestě jsem nahlídla do vedlejšího pokoje. A narazila jsem na upřený pohled. Nevěnovala jsem mu moc pozornosti a šla jsem se usadit mezi rodiče a nechala si nalít sklenku bílého vína. Později jsem se už bavila i s Lukášem (ten co si mě všimnul), aspoň někdo blízký mému věku. Fajn se nám povídalo. S přibývajícím množstvím alkoholu v krvi jsem toho na sebe práskala víc a víc. Nakonec jsem si vzala číslo, no přátel není nikdy dost ne? A když L. s rodičema vyráželi, přidala jsem se k nim, a na ípáku se odpojila. Přemýšlela jsem nad pusou na rozloučenou, ale nesebrala jsem odvahu. Dýl bych to s neustálým přístupem k vínu nezvládla. Hned po návratu (ehm místo domu jsem jela do baru) jsem si ještě napsala o icq, fb a skype. Kontakty jsem dostala. =o)