Tak jsem celý bláznovství přežila. Zatím jen s pocitem zaseknutýho ježka v krku. A včera se zvýšenou teplotou, ale nic co by nespravilo pár skleniček sektu. No tak holt to keškování mě trošku tentokrát zmohlo.Tak začnu asi od Vánoc. Můj plán byl, vyspat se (ať hladovím co nejkratší dobu). Vyčistit klece zvířatům, postavit s tátou stromeček, ve tři mít vyluxováno, do pěti nohy nahoře a pohádku, v pět vana a po ní pomáhat mámě v kuchyni.

No dopadlo to úplně jinak. Ve tři jsem už křičela na tátu, ať zvedne zadek o TV a jde něco dělat, že v pět jdu do vany a jestli nestihne vyluxovat, tak to udělá sám. A že už mě nebaví vždycky něco udělat a čekat až dokouří a pak teprve zase moct něco dělat. Ve dvě jsem seděla v mikině na balkóně azkracovala kmínek borovice. V půl třetí jsem s tím sekla a prohlásila, že nejsem dřevorubec.A nadávala na to, že jedinou pohádku, kterou jsem viděla bylo přiblblý Z pekla štěstí. Ve tři se začal kmínek osekávat na nějaký 4-5cm v průměru, aby se večel do stojanu. To jsem neměla chuť žádnej stromek zdobit a začla mluvit o umělým stromečku z Tesca. Ve čtyry jsem seděla na štaflích, snažila se neomdlít a navěsit světýlka a potom kouličky. A vzpomínala jsem na loňský Vánoce, kdy jsem Štědrej den začala na chíře a polehávala, jen jsem přes otoky pod očima neviděla pohádky, otoky mě tlačili, takže jsem furt oči zavírala a byla jsem hrozně unavená, ale hlavně: skoro jsem nic nedělala a přes to jsem se dobrovolně do všeho snažila cpát. Řetězy jsem odmítla věšet, že se pak nenchám buzerovat kde co mám

blbě.  V  pět se mi narvala máma do koupelny a v půl šestý jsem obalovala řízky a kapra. V sedm jsem s lehce mokrou hlavu, příšerným hladem a červeným flekem s menšíma černejma na ruce usedala k večeři (černý fleky od smůly, červenej od kartáče, kterým jsem se snažila je sundat).

Po večeři si rodiče museli zapálit (v tu chvíli jsem si řikala, že já jsem se na to vysrala:D) a že pak umejeme nádobí. To jsem stihla než mamina dokouřila:D. A pak jsem tátu vyhodila shánět Ježíška. A snažila jsem se zblbnout kočku aby byla trošku nervózní. Nervózní byla, ale ne ze šustění papírů v obýváku, ale ze mě. Byla jsem zvědavá. I když zlatej hřeb (noťas) nadíky jsem dostala už v říjnu. A stejně tak povlečení a teflonku jsem tušila. K tomu chladící podložka pod noťas, krosna a sada příborů. Bacha na mě, ta vidlička má ty bodáky tak dlouhý, že je z toho slušná zbraň.

Adélka dostala takový to dráždidlo na klacíku. A je z toho úplně na nervy a neustále za tím lítá:D.

Tak dárky rozbalený a začla jsem být ještě nervóznější. Protože Lukáš u byl taky po večeři a čekala nás naše malá nadílka. A hlavně jsem vůbec netušila co to bude. On se umí hrozně pěkně trefovat do dárků. A znova se mu to povedlo. S bráchou a jeho přítelkyní mi koupili foťák. To si nedovedete předtavit jak jsem na to zůstala čumět. Takže ho teď furt všude tahám, jen si Lukášek musel koupit nový nabíjecí baterky do navi, protože jsem mu je zatáhla:D K tomu dokoupil 4GB kartu, v tom by byl čert aby mi nevystačila:D... No a tachometr na kolo. Konečně nebudu v Čer jediná kdo nebude mít tachometr:D :D... i když.... ona Alena vlastně prodala kolo:D...

No a od jeho mamky ponožky (to je to co zatím pod stromkem chybělo), a kartáče na vlasy, tak snad je nepolámu jako všechny:D...

Tak koukám, že z toho je nějaká slohovka zase:D... :-)