Brouzdala jsem si tak na gc.com a koukám na kostel v Klobukách a ejhle, píše reviewer, co jako s obnovou, že už je disable moc dlouho, jestli jí teda obnoví a nebo dá k adopci. No co myslíte, my se hned po adopci vrhli. A hned druhý den byla naše. Tak jsme vyrazili do Ikei. Jasně mimo jiné pro tuštičky, ale sehnat krabičky.
No nechtělo se nám dávat kilo za jednu lock&lock, kterou stejně nějakej idiot vykrade, a koupili jsme sadu asi 15ti krabicek za 80kc.
Hned po příjezdu jsme vybavení gpskou, reflexníma vestičkama, úchylnejma čapkama z ikei a hlavně malým zahradním rejčkem vyrazili vykutat rozbitou škatulku. Naštěstí byly i satelity příznivě naladěny, takže jsme místo našli vyjímečně rychle a začli kopat kolem stromu.
Nakonec jsem ji vykutala zpod šutru a ledu. A doma jsme si s čistým svědomím logovali vlastní nález. Jenže byla už tma, tak jsme krabičku zabalili do igelitu a odnesli a novou jsme neukládali, protože jsme nevěděli jaká tam patří. V listingu byla napsaná filmovka, jenže jak by jí mohla "chybět celá jedna strana?"když je kulatá a hlavně jak by se do ní vešly výměnné předměty nebo TB? Takže jsme měli připravenou větší škatulku i filmovku. A natištěné logbooky. Ty jeden jsem úplně nedomyslela, protože jsem natiskla pásy pro filmovku, ale nakonec jsem je rozstříhala a nití sešila. Švy jsem potom přelepila černou lepící páskou.
Novou krabičku jsme ukládali až druhý den, kdy jsme si brousili drápky na TTF u multinky ve Vrbičanech.
Když jsme dorazili ke kostelu tak tam seděl mudla v autě. Museli jsme si jít prohlídnout hřbitov. Krom hrobu "pro Pepka Námořníka" jak ho nazvali někteří kačeři, mě zaujal hrob s krásnou větou, ale snad s dvěma hrubkama.
Až potom co jsme očumovali i faru mudla odjel a my se vrhli na ukládní krabičky. Teda já. Lukášek zas s někým telefonoval. Když jsme odcházeli tak mudla byl zpátky. Doufám, že se tam nešel podívat....
Krásně propracovaná, prošli jsme si při zjišťování celou vesnici.
Úplně zmrzlí jsme si spočetli souřadnice a když jsme zjistili, že gpska ukazuje vzdálenost 1,7km na druhou stranu, prohlásila jsem, že na to se*u, že je mi zima (bylo -14 a my byli už 3 hodiny venku) a šli jsme domů. Večer jsme přemýšleli nad souřadnicema a druhý den jsme vyrazili znovu. Tentokrát autem. Hint nás přesvědčil o tom, že keš bude někde ve skalách za silnicí(pět bratří poklady své hlídá, kouzelná formule sezame otevři se, je otvírá). Kde jsme podle logů tušili i finálku HP7. Tu jsme metodou BF opravdu odlovili.
Ale žádné stopy nevedly k místu kde by něčeho bylo pět. Jo vlastně bylo pět kamenů, než jsme objevili šestý a tak podobně. Pak jsme jeli na oběd a odpoledne jsme se vrátili s Václavem, aby jsme vyrazili na námi spočtěné souřadnice. za tmy jsme došli na místo kde by kešku neukryl ani pomatenec. takže jsme vyrazili zpátky, aby jsme prošli všechny indicie s ním. Snad jen délku mostku jsme přepočítali,jinak nám všechno sedělo. Nafotila jsem si při tom i betlém uvnitř kapličky.
A zapálili jsme si s přáním svíčky.
A nechali jsme se zase odvézt zpátky.Večer jsme přepočítávali souřadnice s různými chybami. A nejlépe nám seděly, když se CH počítalo jako jedno písmeno (přitom písmena to jsou dvě, hláska je to jedna).Ke všemu na TTF někdo vyfouknul.
Na Nový rok jsme vyrazili na přepočtené souřadnice. Měli jsme dvoje s různýma délkama mostu a s počtem "písmen" v názvu restaurace. Stejně nás nahnali někam do lesa, kde nám neseděl hint. Nafoukalo mi do ucha a bolelo to tak, že jsem myslela že se zblázním. Měla jsem boty mokrý už z předešlýho dne, navíc jsem pod sněhem našlápla do potoka. Ale Lukášovi jsem nic neřekla, jinak by jsme jeli hned domů. Nakonec jsem tak nějak začla brouzdat kolem lesa a koukám, vidím skálu. Vyrazila jsem zpátky k Lukáškovi a vylovila píšťalku abych na sebe upozornila. Kolem skály nic nebylo, tak jsem vylezla nahoru a koukám, jsem na poli. Začla jsem nadávat, ale všimla jsem si stop a už jsem se hnala k lesu. Koukla jsem se dolů a vidím pět stromů,
a kus skály. Hup dolů a už tahám tašku s keškou. A pak hurá převlíct se do suchýho a slušnjěšího a do Slanýho na ohňostroj.