Nerada se bojím, proto nekoukám na horory, ale přesto hororů mám víc než dost.

Nesnáším pocit, když kroužím kolem telefonu a řikám si "Stalo se něco?" nebo "Proč nepíše." Nesnáším tu vtíravou myšlenku "A co když je všechno jinak?" Nesnáším to,že mám závrať z výšky, že ječím když vidím vosu, že skoro omdlívám když mi řeknou, že mi budou brát krev. Chci si nepředstavovat maniaka s kudlou pokaždé, když vcházím po setmění do domu a stoupám po schodech k bytu. Nechci se budit s brekem, když se mi zdá, že mě opouští přítel nebo že se něco stalo někomu milovanému a nechci aby na mě ve snech vyskakoval z úkrytu ten maniak, když jdu domů. Nechci pořád čekat kdy se vrátí nemoc, kdy zase budu muset do nemocnice. Nechci pořád čekat kdy se vrátí trápení, které bylo. Nechci se bát, že mě strach z prohry vyřadí ze hry. Nechci se strachovat, že se moje obavy naplní díky svojí otravnosti a rozdělí nás. Chci mít klid, vědět čemu můžu věřit a nebýt občas paranoidní. A chci letět balónem!