Klára seděla na židli a zírala do zdi. Nemohla to pochopit. Jak jí to mohl udělat? Jak jí mohl takhle zklamat a hned dvakrát? Vždyť byl tak dokonalý, vždy se usmíval, pod jeho rukou vznikaly ty nejúžasnější róby. Přes všechno pozlátko neviděla, žádné jiné možnosti. On byl její vzor, její idol.

Když tenkrát zazvonil telefon a ten hlas na druhém konci ji řekl, že tu práci dostala. Že ona je ta štastná, ta vyvolená. Právě ona převálcovala všechny ostatní a dostala šanci, šanci pracovat pro uznávaného módního návrháře, pro její vzor a platonickou lásku. Věděla, že to nebude jednoduché, věděla, že svému snu musí obětovat vše. Však ani dojít až sem nebylo jednoduché.

Do nové práce se vrhla s největším nadšením, chtěla se toho spoustu naučit a chtěla v tomhle světě prorazit. Věděla že na to má. Nevěděla, že tady nepůjde jen o talent, píli a vůli.Rozhodla se svůj dokonalý život žít naplno.

Byla v sedmém nebi, když se jí ON všimnul. Neuvědomila si, že když jde všechno lehce, někde bývá dost podstatná chyba.A ta o sobě dala brzy vědět.

Všechno se dařilo, její práce sklízela ovace a on si ji k sobě nechal pozvat. Čekala pochvalu, někde ve skrytu duše plápolal plamínek naděje, že by mohla postoupit o kousíček blíže k pomyslnému vrcholu kariéry. Myslela si, že by se takové příležitosti chytila za každou cenu, snad cokoliv by tomu obětovala. Pravou nohou přes práh a stála v jeho pracovně, připadala si jak chudá holka klanící se před trůnem panovníka. Aura charismatu se kolem něj rozpínalo jak zlatá záře. Byl na ní tak milý, příjemný, chválil jí. Dokonce jí řekl, že má velkou šanci prosadit se a že by jí mohl pomoci. Tohle všechno jí znělo do uší jak rajská hudba. V tu chvíli ji nenapadlo jaké to bude mít ale. Popošel k ní, položil jí ruku na rameno, naklonil se k ní a zašeptal jí do ucha "stačí jen málo." Pokusil se k ní ještě víc přiblížit, vytrhla se mu, rychle se vzpamatovala a vyrazila z pracovny, ještě za sebou slyšela uchichtnutí a poznámku: "Huso." S pláčem se uklidila na záchodky. Kde na ní narazila slečna, kterou potkávala jen občas u kopírky. Dívka Kláru trochu uklidnila a při obědě si jí vyslechla. A pak začala vyprávět svůj vlastní příběh, stejný jako ten Klářin, jen s koncem. S takovým, o jakém ani jedna nesnila. V políčku zaměstnavatel sice stále zářil název téhle společnosti, ale pracovní pozice znamenala pouze papírování, kopírování a vaření kafe. Klára věděla, že tohle nechce. Rozhodla se skončit, nechce potkávat každý den u kopírky ty, které se vyhřívají na výsluní a vědět jak ony dosáhly svého úspěchu. Druhý den podala výpověď, bylo jí okamžitě vyhověno, vždyť dívky se o tuto šanci perou.

Ve svém velkém vzoru najednou viděla slizkého červa. Ta aura co kolem něj zářila najednou pro ní byla jen hnusným lepkavým blátem. Ale stále ho obdivovala za jeho práci.

Módu stále milovala, sledovala, vždyť nastoupila do redakce módního časopisu. A po třičtvrtě roce přišly nové trendy. Vždycky ji píchlo u srdce, když měla v rukou JEHO návrhy. Ale byla profesionálka a věděla, že ty v časopisu vyjít musí. Když otevírala desky, ze kterých vybírala návrhy pro další číslo, netušila, co najde. Ale teď před ní ležely JEJÍ návrhy. Ne jeden, ale dvě třetiny nové kolekce byly její!