Člověk by řekl, že taková malá drobná blondýnka bude v noci snít o princích na bílém koni, popřípadě v rychlých autech.
Ale ne, já zdrhám před pittbullama zkříženejma s fretkama, hadama, vyšetřuju vraždy a lámu ruce holkám co mě štvou. Člověk se pak nemůže divit, že se probouzím tak zničená. Jsem přesvědčená, že sny odráží naše podvědomí. Takže můžu bejt ráda, že sposutu snů zapomínám, protože mít přehled o všem co se děje v mým podvědomí, tak se asi zblázním. Vážně si nepamatuju jak moc je dávno, kdy se mi zdálo něco normálního. Je to vždycky nějaká zběsilost nebo taky něco hrůzostrašnýho.
Ale už jsem si na to celkem zvykla a možná mě tyhle sny prostě baví víc než obyčejné. =o)