Tak přesně tohle téma jsem nechtěla. Je jasný co se mi vybaví pod pojmem poprvé a o tom se mi psát nechce. Ne, že by to byl tak traumatizující zážitek, ale týká se to mého ex a o něm se mi vážně nechce psát. Epizoda, za kterou je tlustá čára a mám z ní pocit jako by ani nebyla v mém životě tak nevím proč bych tomu měla věnovat nějaký článek. Budu psát o svém příteli a o kamarádech a nepřátelích, ale ne o osobě ke které je vztah na bodě nula.

Takže to vezmu za jiný konec.

Moje nejdůležitější poprvé bylo asi 26.11.2009. První rande s přítelem, které přepralo i mojí tvrdou palici, že nechci žádný závazek "my spolu chodíme". Proč? Vzpamatovavala jsem se z předešlých karambolů a představa týpka co se na mě nalepí, bude mi kecat do způsobu života, byla ke zblití. Pár opravdových extrémů "basařů" nerespektujících mojí svobodnou vůli jsem potkala. Největší extrém byl styl "máš špatný kamarády, najdu ti lepší." No koho by tohle "nenadchlo".  Další extrém jsou týpci co se na holku hned vrhají a myslí si, že si je asi bude mít za co vážit, ha! Pak že holky jsou blbý krávy. Tohle jsou idioti nadruhou!

No a přesně tohle ten večer a následující noc, kdy jsme asi do čtyř do rána seděli v autě před mým barákem a nemohli se rozločit, nenastalo. Do dvou týdnů bylo rozhodnuto.

A od tý doby naháníme všelijaká poprvé, když už jsme to jedno prošvihli před x lety. A máme ze všeho nového radost.

A jinak když zapátrám v paměti v dávné minulosti tak asi to nejdůležitější pro mě, byla první knížka. Nevím jistě jaká to byla, mamka tvrdí, že to byl Mikeš. Nejsem blázen, ale byla jsem šíleně natěšená na to až se naučím číst. A tahle láska trvá od té doby. Dokážu přečíst cokoliv a kdykoliv :-)

Tak to je asi pro zatím všechno, třeba mě napadne nějaké příhodné téma o poprvé:-):)