Naděje se trestá

10.Srpen 2009

Těšit se na něco už není normální. Vždy, když to přijde, je chvíle okamžiku pryč dříve, než se stačím poohlédnout. Na nic se netěšit. V nic nedoufat. Ono to přijde samo. Čím víc si ve své fantazii zrealizuju děj, tím více se to liší, tím více mě raní, že to není podle mého. Ale když nesním.. je to lepší, realita je více než snášenlivá, když nebloudím ve fantazii. Proto na tebe nemyslím. V koutku duše očekávám. Hledám znamení, jakoukoliv zprávu nebo hvězdu na obloze, co by byla tvým poslem. Bdělost přechází v bolest, že nic nepřichází. Není snadné neočekávat. Je nesnadné netruchlit.

Na obloze šedo, vyzařuje přímo z mé duše. Spolu v horké vodě bazénu si sotva vzpomenu na to, co mě tíží. Ale přeci jen v koutku duše si své očekávání táhnu sebou. Vkrádá se do snů. Bolí, když to nejmíň čekám. Zbloudilá myšlenka: Snad mi to neděláš schválně? Už tolikrát jsme se měli sejít a pokaždé něco. Nejde o výmluvy, nejde o pravdu a lež. Jde o přátelství. S každou ranou se od tebe vzdaluju. S každou milosrdnou lží se ty vzdaluješ ode mně.

Týden, kdy jsem měla dům jen pro sebe, Oldíka a Mišáka. Nic lehkého, pro ně nic těžkého. Dva co dělají na stavbě, jedna na hradě. ,,Jako prezident" říká David. ,,Ja blb!" říkám já. Ale i tak příjemné bylo trávit chvíle s Čikem. Miláčkem všech, miláčkem mým. Týden uběhl. Zas plný dům a výčitky, samozřejmě. Něco zabolí. Vtipné situace se mi vrací, všechno co se mi stalo ve Faše. každý prostáček, každá individualita. jako přehrada zaplavuje svědomí. Nebudu brečet. Budu se vyžívat. Proto jsem to já. Proto mě to těší. Ještě tak porvat se s andělem o skývu chleba, abych ukázala, co jsem zač.

napsal/a: Chensiek 17:59 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář