Nesmíme dlít v minulosti, když přítomnost čeká.

17.Červenec 2009

Vzpomínky bolí, ať už na cokoliv..

Nevzpomínám ráda, vzpomínky se mi občas neslučují se skutečností. Buďto si ji přibarvuju nebo nedávám pozor. Je těžké dívat se zpátky do minulosti, už jen z toho důvodu, že šlo o minulost. Tím hůř je vzpomínat na tebe, protože to možná byla jediná přitomnost, kdy jsme byly spolu.

Tma. Na obloze v záři hvězd plul měsíc. Přede mnou plál oheň a já se pod dekou, kterou jsem si vytáhla ze stanu proti chladu, smála. Vedle mě ty a Velké M. Bylo tak snadné mít vedle sebe dva lidi, kteří pro mě tolik znamenají. Moje sestřička, vždy tajemná, nikdy neznámá. A miláček. Potěcha pro ďáblíka. Snad proto je ta vzpomínka tak šťastná. V těch plamenech jste se mi oba odráželi. Oheň mám ráda. Vás zbožňuji.

Ve stanu. Chladno. Studeno. Tma. Jediné teplo tvého hlasu. Vyprávění příběhu na dobrou noc. Kamarádky navždy. Fantazie mě tahala za uši a bylo tak snadné poslouchat tvé vyprávění. Doteď si to pamatuji a nezapomenu.

Slib, který jsem nedodržela. Slíbila jsem ti, že tě svezu. Že si někam zajedeme. Ne, moje chyba. Promiň. Ale bylo mi s tebou dobře. Setkání na nádraží. Obava. Šílená obava. Ale s prvními tvými slovy to spadlo. Tebe přece znám. To jsi ty, kus mého já. Někdo, kdo patří společně se mnou do mého světa a navždy.

napsal/a: Chensiek 20:46 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář