Za bílou oblohou

01.Srpen 2009

Dnes, první den, prvních pár hodin a okamžiků, kdy jsem se vrátila ze Slovenska. Návštěva u přítelových příbuzných, zajímavá to zkušenost. Týden utekl jako voda, ani si nevzpomenu, kdy jsem si vzpomněla, že na tohle budu brzičko vzpomínat. Cesta tam byla horká, pouštní a oáza nikde v dohledu. Však jelo se dobře, na D1 jsem popustila uzdu. Motýlek neuháněl, neběžel.. letěl! Velký M vedle mě zas jako vždy, dával pozor na postranní úmysl. Zaječí úmysly. Popravdě, nemám ráda cestování. Všude dobře, doma nejlíp. Ale těšila jsem se. Líbilo se mi tam, ikdyž příště snad vynechám malorážku na krysy. Mám zvířata ráda, nebudu se dívat. Budu se schovávat. Jako zbabělec.

Horké počasí. Nejsem pouštní živočich. Nikdy nebudu. Ačkoliv k podivu, horoucí peklo psychické mi přeci jen nijak nevadí. Těšila jsem se tam na všechny, příbuzné Velkého M, Žužure - jezevčiči a teď nás vítal i sameček andulky - Imro, Honzo, Pepík. Každý mu říkal jinak. Neposlouchal ani na jedno. Tím větší to legrace. Ve stanu bylo příjemně, od osmi večer do sedmi do rána. Pak jsem brala deku a spakovala se do stínu. Sluníčko jako by hřálo přímo z nitra stanu. Nevycházím na sluníčko. Jsem bílá jako stěna. Při každé zkoušce na opálení to dopadne stejně. Alergie na sluníčko. Naskáčou mi červené flíčky a osypu se. Ke všemu to lechtá a vypadám ještě hůř než obvykle. Hezky ve stínu z povzdálí, jak se na ďábla sluší.

Koupání v jezeře.. voda jako kafe. Pozorování malých rybiček, které si dávali pozor na svá hnízda. Vzpomínám.. Příjemné vzpomínky. Stále teplá voda.
Konečně vytoužený výlet do Zoo Bojnice. Mám tam své oblíbence. Zejména Nosála. Přijde, očuchá mě. Nechá se pohladit. Zapozuje. Krásná zoo, krásná zvířátka. Krásné vzpomínky na ně. Brzy přijedu zas. Mimo vzpomínek si odnáším již třetího plyšového méďánka.

- První, klasicky hnědý, je můj druhý život. No, podle všeho už jsem tu neměla být a co si budeme nalhávat, některým by se to nejen moc líbilo, ale i by to ulehčilo jejich život. Proto tu jsem. Nasrat!
- Druhý je Velkého M. Je bílí. Dostal ho ode mně k Valentýnu asi tak roku 2006. Nejsem si jistá a nikdy nebudu.
- Třetí je z této Zoo. Je růžový, modrého neměli, ale seženu. Nedám bez nich ránu. Všechny věcičky, plyšáci, zvířátka, lidičky co pro mě mnoho znamenají mám většinou hodně u sebe nebo s nimi udržuji blízký kontakt. Vid?

Cesta domů? Strejda na zadní sedačce, já za volantem. Je těžké držet se zákony stanovené hranice rychlosti, když se tak krásně létá. Ale není to nemožné, pokud má závodník za zadkem policejní auto. A že jsou všude. Hlavně, že je vidět, že se tu něco děje a jsou tu. Dvakrát jsme projeli KFC bez zastavení. Trochu jsme se vrátili a hle, přeci jen. Mám to tam ráda. Mekáč pro mě není nic dobrého, ale tohle je přijatelnější. Zbožňuji Twister.

A teď jsme doma. Moji miláčci jsou taky rádi. Moje činčilka, moji křečíci.. hodně křečíků. Můj Nautilus - rybička a taky náš Čikoušek. Všude dobře, doma nejlíp.

napsal/a: Chensiek 21:53 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář