LukyNo.. | Prosinec 2008

chris brown

21.Prosinec 2008

zabijak.. prostěnejlepšízpěvákna světě
STYL...jo co bych za to dal abych vipadal jako on...a zpíval tak..na něj prostě nikdo..žerůů ho..

napsal/a: Chrisik..17 18:32 Link komentáře (0)

Chrisík

Chris Brown(Virág)...

Povolání: zpěvák, herec, tanečník
Věk: 19
Datum narození: 5. 05. 1989
Místo narození: Tappahannock, Virginia, USA
Znamení: Býk

Oblíbený sport: Basketball, football
Oblíbená videohra: GTA San Andreas
Oblíbený školní předmět: Matika,biologie
Oblíbená sladkost: čokoláda

Chris Brown začínal na malém městě v Georgii s hip-hopem, ale ten v jeho diskotéce brzy vystřídali hrdinové jako Michael Jackson, Sam Cook a jižanský krajan Usher.A ještě (vlastně už) pár měsíců před květnovými sedmnáctinami zabodovalv žebříčcích bezejmenným debutem a hlavně velkým hitem Run It!, kde seo mikrofon podělil s raperem Jualzem Santanou (v remixu můžete slyšettandem Bow Wow aJermaine Dupri). Šestnáct skladeb včetně bonusu So Glad ohlídaliproducenti první ligy, mj. Dr. Dre, Scott Storch či Underdogs, takžehudební základy jsou dostatečně barevné i dynamické na to, aby se mladýtalent náležitě blýsknul svým hlasem. Chris Brown je prakticky hotovýzpěvák, jemuž mohou naše SuperStars ve svém RnB konkurovat ledaslušivými klobouky.

Chris Brown patří v současnosti díky singlu Run It! mezi nejhranějšízpěváky v USA a díky nejvyšší rotaci např. na hudební stanici MTV se kněčemu podobnému schyluje i v Evropě. Nové album, které obsahuje i jižzmíněný singl, nese název Chris Brown," takto hovoří o albu český labelSonyBMG. Moc se z této anotace ale nedozvíme. O rotaci na MTV, která sedá samozřejmě zaplatit, není potřeba sáhodlouze rozprávět. Nám jde okvalitu. A ta je skutečně Jak zpěvem, tak produkcí, ale i hostovačkami.Jelikož je singlem skutečně skladba Run It, nutno podotknout, že na níhostuje samotný Juelz Santana (Dipset). Bravurní rap, sladká produkce azpěv dávají zabrat i otrnulejším povahám. Na stejné vlně se ale nese iremix Run It, na kterém hostuje další teen hvězda Států Bow Wowa matador Jermaine Dupri (Atlanta Rap). Na desce máme celkem šestnáctskladeb. Žádná z nich si díky bohu neklade nároky na zjevení pravdyapod.

Jde o čistý život, lásku, dívky, city a emoce. Můžete najet najakoukoli skladbu desky a budete v podobném duševním rozpoložení. Hezkétexty, jimž i díky pomalému přednesu budete moct rozumět, spolehliváprocítěnost, jistota u výšek. Ale v té souvislosti nejde vynechat tenmladistvý Brownův hlásek. Je sice považován za naději RnB, ale pár rokůby to ještě chtělo vyzrát. Melodie hlasu, jeho témbr, dynamika aintenzita jsou přeci jen spojeny s artikulačními orgány (hlasivky),které se zákonitě vyvíjí. Bez ohledu na hlas však není co vytknout.Chris Brown (díky Jive Rec.) dostal do vínku profi materiál, lidi, teama udělal stejně hodnotnou desku.

napsal/a: Chrisik..17 18:25 Link komentáře (0)

smrt

Slunce

zapadáa barví oblohu. Město stále ještě žije svým přirozeným tepem,který sepomalu ale jistě zastavuje. Jsem na střeše jedné slavné budovyve městě.Stojím na okraji a váhám. Váhám nad tím, jestli mám ukončitsvé trápenínebo žít dál s tou bolestí. Bolestí, kterou způsobil on.Přehrávám sipořád dokola tu dnešní scénu _^...Byla jsem u sebdoma. Seděla jsem na pohovce a v ruce jsem držela jehofotku. Pohladilajsem ho po tváři, letmo políbila a opatrně ji vrátilado stolku.Najednou někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře. Byl to on.Rozbušilo se misrdce. Pozvala jsem ho dál. Začal mluvit o tom, že sedozvěděl odostatních, že jsem do něj šíleně zamilovaná. Řekl, že měnemiluje, aleprý můžeme být přátelé. Vyhodila jsem ho z bytu. Bylajsem zoufalá.Nasedla jsem do auta a projížděla městem. Celou dobu jsemměla pocit, žemě někdo sleduje. Zajela jsem ke slavné prosklenébudově. Byla hodněvysoká a já na samém dně. Zablýsklo se mi před očimaa vyjela jsem ažnahoru. A co dál??? ... Říkám si: "Jsem tu, Bože.Vezmi si mě k sobě."Sbírám odvahu ke skoku. Slyším za sebou šramot.Ohlédnu se. Je to on.Říká, ať to nedělám. Obloha se zatahuje. Najednouse mi zvrtne noha a jápadám dolů. Nic nevidím, neslyším ani necítím.Otevírám oči. Sklání senade mnou a prosí, abych neumírala. Slyšímhoukat sanitku. Prší. Kapkydeště padají na mé tělo, vlasy i tvář.Naposledy se na něj usměju. Ptáse, proč jsem to udělala. Ráda bychodpověděla: "Bez tebe už mě nebavížít," ale už nemám sílu
. Je konec.

napsal/a: Chrisik..17 17:41 Link komentáře (1)

Hřbitov

Hrob

Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době,která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat,najdeš mě vedle".

Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.

Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednou se nepodíval jinam, než na tvář té dívky

.Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a snad by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, žetu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.

Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě.Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě klavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.

,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně,kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem setaké poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."

Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.

Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17

,chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.

Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.

Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. U prostřed noci mi zvonil telefon

, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.

Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".

Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem,řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy.Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.

Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.

Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už jinikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...

Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou,tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.

A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí.Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."

S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!

Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.

Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.

Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi- jsou tu se mnou...

napsal/a: Chrisik..17 15:59 Link komentáře (1)

Děvče

Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný ji mohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně věřila žepříjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE.Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla.Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe auviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala,čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....byla takblízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS ",,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, nakterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha,dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávalado svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže do krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ "uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění,brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí,prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!! řekla a natáhla k ní ruku.

napsal/a: Chrisik..17 15:52 Link komentáře (1)

Přátelství

Dlouho uvažuj, než někoho učiníš přítelem. Pak-li se pro někohorozhodneš, přijmi jej celým srdcem. Mluv s ním otevřeně jako sám sesebou.to je svatá pravda..

napsal/a: Chrisik..17 15:34 Link komentáře (3)

Láska a smrt

Je sychravé podzimní odpoledne,ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečněmonotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastníchstarostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívkykráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima.Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo senezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívkabezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď užne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jehokrásné hnědé oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, prodnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden všakještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled vtomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si tadvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří vláskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka.Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem knedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnouránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. "Tomenéééééé!!!" Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hloučekvšudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tomeno tak prober se, prosím!" ... Už je pozdě, mladík už nevnímá všechnoto dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život.Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se začernou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jakmoc s ním byla šťastná, jak milovala jehočokoládové oči, krásné rty,jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! "Milujitě, Tome!" Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejdeto! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se tostalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu,pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...:o(

napsal/a: Chrisik..17 15:29 Link komentáře (3)

Chlapec

Byljednou jeden ..... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla tonevyléčitelná nemoc. V 17 letech..... mohl každou chvíli umřít. Žilstále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho aleměl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svoumatku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí,viděl množství obchodů.
Když šel okolo obchodu s hudebninami, uvidělnádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled.Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní.Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a súsměvem se zeptala: "Můzu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, žeje to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítilpotřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě jí odvětil:
"Ano,eeehhh, uuuhhh... rád bych koupil jedno CD." Bez přemýšlení vzal prvníCD, které uviděl a zaplatil. "Chceš ho zabalit?" zeptalo se děvče zases úsměvem. Odpověděl že ano, a kýval souhlasne hlavou; ona šla dozadu apak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal aopustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchodkaždičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CDa on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš sestyděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už tozkoušel, nešlo mu to.
Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, abyse další den odvážil, a on se chytl za srdce a, ... a vyšel odvážne kobchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když seona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonnímčíslem a vyběhl z obchodu ven.

"......Crrrrrr !!!"

Matkazvedla sluchátko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejího syna; matkanaprosto zničena začala plakat a řekla: "Ty to nevíš? ... Včera zemřel."
Bylopříliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval.Pozdeji vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připoměla.
Rozhodlase začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení setam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tamtolik k vidění a ona se nemohla udržet.
Vzala jedno, sedla si napostel a začala rozbalovat CD a nasla u něj přilozený i kus papíru.Matka ho vzala do ruky a začala číst. Stálo na něm: "Ahoj! Jsi faktmilý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda.... Sofia."
Shlasitou emoci otevřela matka ješte jedno CD, a i z něj vypadl listpapíru, ze všech balíčků ....... na všech bylo napsáno to samé...

***
Ponaučení:Život je už takový, proto nikdy nečekej na zířek, když máš někomu říci,že ho máš rád! Zítra na to můze být už příliš pozdě.

napsal/a: Chrisik..17 15:24 Link komentáře (2)

smutný

17.Prosinec 2008

Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi

Kluk - Vážně? Ty?

Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka

Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?

Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků

Děvče - OK dobře

Kluk - Jo….

Děvče- Hej .. mám otázku..

Kluk - ok , Ptej se

Děvče- Jak moc mě miluješ?

Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!

Děvče - jo…

Kluk - Proč ses ptala?

Děvče- ….>mlčí<…….

Kluk - Je něco špatně?

Děvče- Ne, všechno je v pořádku

Kluk - Dobře

Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?

Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..

Děvče- Chceš?

Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?

Děvče - Ne všechno je v pohodě

Kluk - Určitě?

Děvče- Ano

Kluk - Dobře.. já doufám..

Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?

Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.

Děvče - Opravdu?

Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?

Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.

Kluk - ….. ok

Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole

Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ

Děvče - …. Taky tě miluju , pa

DALŠÍ DEN VE ŠKOLE

Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?

Kamarád - ne

Kluk - >povzdech<

Kamarád - Ani včera tu nebyla

Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..

Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..

Kluk - jo.. ale ona ne

Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …

Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole

Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)

TU NOC

-crrr-

Děvče - Prosím?

Kluk - Ahoj

Děvče - [Oh] čau

Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?

Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření

Kluk - Jsi nemocná?

Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma

Kluk - Počkám

Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později

Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku

>>Hodně dlouhá pauza<<

Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít

Kluk - Cože???

Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat

Kluk - jo?

Děvče - Miluju tě

>>klik<< ((položení sluchátka))

DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY

Kluk - Čau vole…

Kamarád - čau

Kluk - Co se stalo?

Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?

Kluk - ne

Kamarád - Takže si neslyšel?

Kluk - Neslyšel co?

Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne

Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!

Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468

Kluk - ok

PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO

Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení

Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku

Hlas - Jaké se jmenuje pane?

((Kluk dává informace))

Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek

Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?

Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3

Kluk - CO SE STALO?

Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět

Kluk - POČKEJTE! NE!

-tůůůůůůt-

KLUK JDE DO NEMOCNICE…. DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI

Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?

Děvče - ……….

Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!

Děvče - Já…

Kluk - Ty co? Ty CO?

Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích

Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….

Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….

Kluk - CO??

Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem

Kluk - Neřekla si mi to?!

Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit

Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!

Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .

Kluk - ??

Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celýsvět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třebazastřelil .

Kluk - ……

Děvče - Nebuď smutný , miluju Tě a pořád tady budu s tebou

Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?

Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce

KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ

Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky,chtěla aby to řekl na poslední chvíli, a rozešla se s ním jen proto ževěděla že jí zbývají pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetřítrápení když se rozejdou než umře.

DALŠÍ DEN