Tak jsem dnes opět zabrousil na youtube a co čert nechtěl, narazil jsem tam na jednu písničku, kterou jsem neslyšel snad celých 6 let a hned jsem upadnul do té klasické melancholické nálady. Takže celých dalších X hodin sedím u počítače a vzpomínám na ty krásné časy z počátku tisíciletí, když jsem ještě neměl žádné starosti a prožíval jsem si svoje "sweet sixteen". Miluju italo 80's i eurodance 90's, ale nejvíce mě dokáží zasáhnout písně z let cca. 1996 - 2003. To jsem totiž prožíval pubertu a zde se zrodila moje láska k taneční muzice všeobecně. Doba, kdy již dozníval pravý eurodance a já pařil se svou partou každý víkend. Byli jsme králové. Náš klub, náš DJ, náš život. Proč se musí věci měnit neustále k horšímu. Proč už dnes po tom mém starém já zůstala jen mlhavá vzpomínka? Mnoho lidí z té doby už vůbec nevídám, pár jich je už ženatých, z několika se staly trosky a stihnul je špatný osud. Co se stalo s těmi pohodáři, kteří dokázali v pohodě protančit celou noc a rozpohybovat celý sál? Co se děje s tou zasr*nou dobou. O víkendu jsem zašel do místního klubu a viděl jsem povětšinou akorát maníky v džínách od replaye s totožným účesem a platinové blondýnky, které usrkávaly drahé koktejly - ale nepostřehl jsem duši. Miluju diskotéky, miluju taneční hudbu, ale cožpak jde nalézt v okolí Kolína alespoň jeden podnik, kde bych se i ve svých 22 mohl přenést do svého mládí a nemusel poslouchat tu současnou černou produkci či v lepším případě stále stejný electro house (fajn styl, ale po několika hodinách poslechu to už jde na palici).
Šmahem bych podobná videa na youtube opatřil nálepkou POZOR! Hrozí melancholické vzpomínky na doby minulé - vstup na vlastní riziko.