Ne,nebudu psat,že vím,jak to se mnou máte těžké,protože to nevím, i když bych chtěla.Jen vám chci napsat, že se moc snažím.Nebo bych se chtěla snažit.Nechci se vymlouvat,shazovat vinu na někoho jiného,litovat se.Můžu si za to sama.Možná to nevíte,ale taky pláču,mám strach - já vim, že umírám.Tolik se bojím.Každou minutu. Prosím,chápete,že mám takový strach a tak moc chci...Proč mi to nejde?Proč to nevydržím?Tolik MOC chci.Moc se vám omlouvám, že nejsem taková, jakou byste mě potřebovali mít, že neplním vaše představy,nedokážu to, co byste chtěli, abych dokázala. Prosím jen o jedno- buďte se mnou!dejte mi pravidla a trvejte na jejich dodržení,ale řekněte mi,prosím, že mě máte rádi...že nejsem blbá a hnusná,že něco umím a něco umím dokonce dobře,oceňte, že se mi něco povedlo....Pomozte mi to najít a pak třeba budu mít důvod jít dál. Tolik bych to od VÁS chtěla slyšet.Mám vás ráda,mami a tati a omlouvám se za vaše slzy a zlost.