Nová kapitola mého života
Tak... jak tak koukám 
, mám tady jistý časový deficit ve psaní o mém žití, a proto jsem si udělal čas a rozhodl jsem se napsat něco málo o mém nynějším životě ...
V posledním článku jsem skončil u rozchodu vztahu v létě a práce v Dinu. Ono léto jsem tedy spíš jen tak přežíval, chodil pařit 
jeden víkend za druhým a nic moc jsem z toho neměl. Práce mě naplňovala a to mě těšilo...
Koncem léta jsem se nenápadně seznámil s jednou slečnou 
, občas se stavila ke mě do Dina, ale její jméno jsem zjistil až později, došlo k tomu až v Insomnii, kdy byla totálně našrot 
, páč neustále do sebe ládovala jednu tequilu za druhou... Pak jsme si dali spicha a jen tak někam vyrazili (nejvyšší bod Karviné, veřejné bruslení v Orlové, Cinestar v Ostravě, ...) ... abych vám řekl pravdu, tak už jsi ani nepamatuji 
, jak k tomu došlo, páč je to celkem dávno, ale nějak se dostala ke mě domů na noc... a jsem za to rád. Nebylo to totiž naposled a později u mě spala častěji než doma. Prožívali jsme krásný vztah, pořád nějaké vzrůšo, strávili jsme spolu moc pěkný Silvetr a vstup do nového roku, byli jsme spolu téměř denně, láska jako trám 
(mám na mysli takovou tu opravdovou lásku - vždyť to znáte)... Tedka jsem si všiml, že celý článek píšu v minulém čísle, ale není to schválně, s touto dívkou jsem stále a abych vás nenapínal, prozradím její identitu - celou dobu je řeč o Danielce Konečné 
V průběhu února jsme se s Danielkou rozhodli, že si seženeme byt a vyzkoušíme, jaké to je spolu žít. Někteří přicházeli s názory, že je to příliš brzy, abych spolu bydleli, ale já si myslím, že když si dva lidé rozumí a milují, tak není nač čekat. A stalo se . Od 3.března jsme dostali klíče a šli jsme se poprvé podívat na NÁŠ nový byt... Můj první dojem byl celkem... jak to vyjádřit slovy - stál jsem ve dveřích s otevřenou pusou. Sice jsem si nepředstavoval žádný přepich, ale to byla hrůza. Danielka byla ale nadšená, tak jsem se pokoušel sdílet její nadšení. Hned jsme se dali do rekonstrukce. Nebyla to žádná sranda, docela makačka, ale já měl neustále před sebou tu vidinu, jak sedíme v obývacím pokoji při telce a říkáme si navzájem - zvládli jsme to!
A opravdu jsme to zvládli 
... nyní by se dalo říct, že v našem bytě by se dalo bydlet, ikdyž nám chybí ještě dodělat pár drobností...
Heh, co bych tak ještě dodal? Stále pracuji v Café Baru Dino a baví mě to 
a zapomněl jsem se zmínit o tom, kde pracuje Danielka 
, ikdyž je to vlastně tajné. Pracuje totiž na call centru v anglické bance HSBC sídlící v Ostravě, mají tam nepřetržitý provoz, takže je Danielka celkem vytížená z ranních, odpoledních a nočních, ale uklidňuje jí to, že v tom fakt dobrá a já bych řekl, že nejlepší 
Tak takhle já si žiju... závídíte, co? Popravdě - nedivím se vám 
...
