No tak bych asi začal u druhého vztahu, který byl spíše omylem a další cenou lekcí.
Vemte si to takhle, řeknete si zkusím někoho mladšího když to s se staršími nejde a tak jsem si nabrnknul 17-ctku. no to už samo o sobě zní hrozně.
První rande bylo v pohodě... Byl sympatický, docela pěkný, vypadal na víc než na 17 ale už bylo zjevné že to asi nebude to co jsem očekával. ( Pro ty co to neví Jsem Bisexuál tak se s tím smiřte. ) Tento vztah neměl trvání, pač to byl nevyspělý puberták, začal mi vadit i jeho smích, arogance, přístup k věci a to že nevěděl co chce.
Myslel jsem si že to srovná ale za 3 týdny jsem dostal kopačky... důvod byl jednoduchý a docela vtipný...
Když mi pořád říkal doufám že mě nezklameš a budeš mi věrný a bla bla bla a pak vám dá kopačky a řekne:    " Já si našel někoho jiného."
Myslíte si, že mu s tím, kvůli kterému mi dal kopačky vydrželo? Ani náhodou.
No Ok život jde dál další lekce...
S tím člověkem se už nebavím pač kdybyste viděli jak se chová... A to mi ještě dluží peníze a to je jeden z důvodů proč semnou radši nekomunikuje...
Život jde dál a čekám co přijde teď...

Slunce které pro mě zhaslo byla moje láska a naděje. Někdo koho jste milovali a spousta dalších lidí vám udělá ze života peklo... vám ubere hodně moc a nabrat to zpátky je velmi těžké navíc, když vám to stále někdo ztěžuje a vy jste se ještě nezpamatovali z toho že jste se rozešli se svou láskou a že vám spousta lidí ničí to co jste si tvořili dlouhá léta.
Já vám řeknu jak to bylo...
Nikdy jsem  nebyl zamilovaný tak jako tentokrát a sčítal jsem zamilovaně každý den, pamatoval každý zážitek a pak člověk pozná lidi o kterých nic neví ale přesto dostal varování...
Já jsem ale zastánce toho aby si člověk udělal vlastní názor... chyba byla že jsem neviděl přetvářku a faleš lidí o kterých jsem si mohl myslet že by mohli být dobrý, hodný ale v dnešní době? Jsem najivní.

Má udajná "láska"  mě využila jen na sex a jen když něco potřebovala ten kdo říkal že "láska je slepá" měl pravdu. Hlavní je důvěra a když jí ve vás nikdo nemá tak je vše ztraceno. Když miluji tak sbírám všechno abych měl památku na vše krásné... účtenku z první schůzky... plyšáka , kterého jste dostali k narozeninám, píšťalku z oslavy narozenin, kterou v ústech měla vaše "láska"
Ale když si na vás neudělá ani čas abyste byli spolu a radši jde se svými přáteli.
Všechno vás mrzí ale nemůžete nic udělat pač stále milujete...

Je konec a pomsta začíná.
 To co jste potlačovali musí ven.. zloba, nenávist a vztek.
Lidi kteří mi ublížili z toho jen tak nevyjdou...  Pomluvy co jsi na vás vymyslí hodně raní ale já se nedám... to že jsem "děvkař" a že s každým spím a tak dále... mě nezničí. Mrzí vás to že tomu věří lidi o kterých jste si mysleli že vás podpoří... a oni vás zato ještě odsoudí a zavrhnou... Nejsou to praví kamarádi... po tomhle všem se měním na pomstychtivého hajzla pač jen tak můžu přežít v této společnosti...

Minulost je to že jsem byl hodný, milý, něžný romantik pač toho každý využije... Tyto věci si zaslouží jen člověk kterého poznám a budu milovat nikdo jiný ne přeci jen tu někdo je ( smallnik ) ale dálka je neuprostná.

Jsem tu a nikdo semnou... Samota mě užírá a nemá mě kdo obejmout. Miláčku je to přes 2 týdny co jsem tě viděl naposled...  Mé srdce hoří jen pro tebe...

1. máj, je jak se říká lásky čas. Skoro všichni moji kamarádi a kamarádky ho slavily se svými láskami a co Já? Já dřepěl doma a čekal aspoň jedinou SMS od své lásky a co myslíte přišla zpráva? Ani náhodou. Víte to je věc co zamrzí a nikdy nato nezapomenete...  Když jste spolu tak chcete slyšet aspoň slova, která nejsou vynucená jako třeba: Mám tě rád, nebo stýskalo se mi. A né že já řeknu: Mám tě rád a odpověd je: Já tebe taky. Co nezní upřímě. stačilo by jen pohlazení po tváři a pohled do očí se slovy, která vás dostanou do rozpaku a dokážou vám, že je krásné někoho mít.
Bydlíme od sebe jen kousek a vídíme se 1 za týden nebo 1 za 2 týdny. Stačila by i půl hodinka jen abych tě viděl a prohodil pár slovíček. Je opravdu tak těžké si udělat malinkatou chvilinku? Myslím že čas se udělat dá i přes všechny ty věci... Je tu otázka jestli se ti chce...
Když se zaměřím na svoje kamarády/ky tak už je také strácím... Nemám na koho se obrátit. Simi tebe mám moc rád ale už to není co dříve, našla jsis kluka a zato jsem rád ale já tu jsem taky a né že se stavíš jen kvůli tomu že chceš vyžehlit vlasy pač jdeš s Mirkem...
Miluško taky jsem ti dobrý jen když něco potřebuješ....
Pak je tu rodina: Mamka je člověk co mě nikdy nepochopí a proto to nikdy nebude tak jak dříve, lidi se mění a pokud to nepobíráš tak je to stracený a nemám jinou možnost než se co nejdříve odstěhovat a studovat v Praze nebo Mělníku.  Michal je brácha kterého nemusím a obtěžuje mě svými vtípkami...   Jirka, mámy přítel, nemám s ním očem mluvit a serou mě jeho názory....
Topím se v citech, lásce,podvodech a přetvářce          Tak to je zas zápis mích starostí...

Je to naschvál nebo osud že mi není souzeno být štastnej ?
když poznáte někoho, okom si myslíte že je ten pravej a zjistíte po měsici že to s váma myslel úplně jinak? Jak se mám tedy cítit?
Prožil jsem krásné chvíle a ted se z toho všeho mám zase dostávat? Měl jsem tušení že jsem nejštasnější človíček a ted když má přijít rozchod tak je ze mě troska a nemám chut coli dělat nenám hlad... Měsíc pro mě krásného vztahu mi ukázal jak snadné je se zamilovat a těžké zapomenout...
Opravdu je nejlepší být sám a nemít žádné starosti... nechat se užírat samotou a tichem...
Od teďka mám jen nej kámošky a kámoše...
Milušku, Simču a Láďu
děkuji vám...

Tak dneska 16. července 2006 je poprvé co se zpovídám jen tak do deníku... Asi začnu tím co mě trápí nejvíce... Je to samota. Je to strašné když nemáte nikoho komu se můžete vybrečet na raneni a obejmout někoho koho milujete... Jo vím o čem mluvím, snažil jsem se o jednu dívku více než 5 let a pořád nemohl zabodovat ale já se nevzdával... Až nedávno jsem pochopil že nemám šanci... Je to takovej pocit že máte vedle sebe někoho koho milujete a přesto ho nemůžete mít a to vás tak ničí... Jelikož jsem velice citlivej člověk tak si asi dovedete představit jaké to pro mě bylo... Ale na druhou stranu máte někoho na koho se můžete spolehnout a vše povykládat - jsou to vaši nej. kámoši který jsou s vámi a podrží vás i v tý nejhorší chvíli a takovejch kámošů není nikdy dost. Já mám třeba takovýho člověka jen jednoho je to Simča... má nejlepší kamarádka a sem srašně rád že jí mám. Nebýt jí tak si už dávno " podřežu žíly " Je to můj anděl strážný... A tak si vlastně říkám jestli vůbec najdu někoho Kdo mi smaže zlé vzpomínky ze srdce a hlavy a nahradí je láskou a něhou...
Snad už to bude jen lepší a lepší...