05.Květen 2007
1. máj, je jak se říká lásky čas. Skoro všichni moji kamarádi a kamarádky ho slavily se svými láskami a co Já? Já dřepěl doma a čekal aspoň jedinou SMS od své lásky a co myslíte přišla zpráva? Ani náhodou. Víte to je věc co zamrzí a nikdy nato nezapomenete...  Když jste spolu tak chcete slyšet aspoň slova, která nejsou vynucená jako třeba: Mám tě rád, nebo stýskalo se mi. A né že já řeknu: Mám tě rád a odpověd je: Já tebe taky. Co nezní upřímě. stačilo by jen pohlazení po tváři a pohled do očí se slovy, která vás dostanou do rozpaku a dokážou vám, že je krásné někoho mít.
Bydlíme od sebe jen kousek a vídíme se 1 za týden nebo 1 za 2 týdny. Stačila by i půl hodinka jen abych tě viděl a prohodil pár slovíček. Je opravdu tak těžké si udělat malinkatou chvilinku? Myslím že čas se udělat dá i přes všechny ty věci... Je tu otázka jestli se ti chce...
Když se zaměřím na svoje kamarády/ky tak už je také strácím... Nemám na koho se obrátit. Simi tebe mám moc rád ale už to není co dříve, našla jsis kluka a zato jsem rád ale já tu jsem taky a né že se stavíš jen kvůli tomu že chceš vyžehlit vlasy pač jdeš s Mirkem...
Miluško taky jsem ti dobrý jen když něco potřebuješ....
Pak je tu rodina: Mamka je člověk co mě nikdy nepochopí a proto to nikdy nebude tak jak dříve, lidi se mění a pokud to nepobíráš tak je to stracený a nemám jinou možnost než se co nejdříve odstěhovat a studovat v Praze nebo Mělníku.  Michal je brácha kterého nemusím a obtěžuje mě svými vtípkami...   Jirka, mámy přítel, nemám s ním očem mluvit a serou mě jeho názory....
Topím se v citech, lásce,podvodech a přetvářce          Tak to je zas zápis mích starostí...
Vložil: DominikUL ¤


Komentáře (2):
  • 06.07.2007 22:37:28, cecilinka

    ahojky Domčo,možna je to nahoda,ze jsem se dostala do tvyho blogu,jelikoz po nich necouram a natoz je nectu..tvuj sem si precetla,je fakt,ze me docel amalokdy rozplace text..jen ubohy text,ale tobe se mi to nejak povedlo..ja nevim,vubec te neznam,a pritom bych ti tak moc rada chtela pomoci!Mrzi me,co se ti prihodilo,bohuzel se ale tohle stava mnohem,mnohem vice lidi,a nejdulezitejsi je to prekousnout,schopit hlavu,zatnout zuby..a jit..moje motto,ktery si velmi rada rikam,kdyz jsem hodne zatracene na dne a pomuze mi je :Ne!neplac!az jednou prijde den,kdy na kusy se rozbije,tvuj zivotni sen,zatni pesti a rekni,vzdyt strepy jsou stesti..a ted jsem si tak vzpomela na druhy:jsem nezny,hruby,ale jsem zivot..places?i v slzach je sila,tak bez a zij!!!
    doufam,ze ti to pomuze,jako NEKDY me..drzim pesti..a byla bych moc rada,kdyby ses mi ozval..chtela bych te podrzet..mej se PA Cecilka

  • 05.05.2007 22:32:20, misaradio

    Dominiku, mam Tě opravdu ráda, patříš mezi hrstku mých dobrých přátel!!(měl by sis uvědomit, že se taky nechci pořád vnucovat) Je to těžký a tvrdý, ale přestaň se litovat a vzchop se!!!