Slunce které pro mě zhaslo byla moje láska a naděje. Někdo koho jste milovali a spousta dalších lidí vám udělá ze života peklo... vám ubere hodně moc a nabrat to zpátky je velmi těžké navíc, když vám to stále někdo ztěžuje a vy jste se ještě nezpamatovali z toho že jste se rozešli se svou láskou a že vám spousta lidí ničí to co jste si tvořili dlouhá léta.
Já vám řeknu jak to bylo...
Nikdy jsem  nebyl zamilovaný tak jako tentokrát a sčítal jsem zamilovaně každý den, pamatoval každý zážitek a pak člověk pozná lidi o kterých nic neví ale přesto dostal varování...
Já jsem ale zastánce toho aby si člověk udělal vlastní názor... chyba byla že jsem neviděl přetvářku a faleš lidí o kterých jsem si mohl myslet že by mohli být dobrý, hodný ale v dnešní době? Jsem najivní.

Má udajná "láska"  mě využila jen na sex a jen když něco potřebovala ten kdo říkal že "láska je slepá" měl pravdu. Hlavní je důvěra a když jí ve vás nikdo nemá tak je vše ztraceno. Když miluji tak sbírám všechno abych měl památku na vše krásné... účtenku z první schůzky... plyšáka , kterého jste dostali k narozeninám, píšťalku z oslavy narozenin, kterou v ústech měla vaše "láska"
Ale když si na vás neudělá ani čas abyste byli spolu a radši jde se svými přáteli.
Všechno vás mrzí ale nemůžete nic udělat pač stále milujete...

Je konec a pomsta začíná.
 To co jste potlačovali musí ven.. zloba, nenávist a vztek.
Lidi kteří mi ublížili z toho jen tak nevyjdou...  Pomluvy co jsi na vás vymyslí hodně raní ale já se nedám... to že jsem "děvkař" a že s každým spím a tak dále... mě nezničí. Mrzí vás to že tomu věří lidi o kterých jste si mysleli že vás podpoří... a oni vás zato ještě odsoudí a zavrhnou... Nejsou to praví kamarádi... po tomhle všem se měním na pomstychtivého hajzla pač jen tak můžu přežít v této společnosti...

Minulost je to že jsem byl hodný, milý, něžný romantik pač toho každý využije... Tyto věci si zaslouží jen člověk kterého poznám a budu milovat nikdo jiný ne přeci jen tu někdo je ( smallnik ) ale dálka je neuprostná.