Je to první za tenhle rok,
kalendář udělal rychlejší skok,
básničky už nejsou tak in,
zkouším poslední počin,
třeba to vyjde možná ne,
uvidíme jak osud dopadne,
zda-li si semnou zas jen pohraje,
či mě rovnou pošle do kraje,
od centra dění, od středu pohádky,
o spanilé dívence, bez své posádky.
   Jak jednou tahle kráska zabloudila do končin,
kde peklo se prasátko, pilo pivo,
sama sebe ptala se "Kde to zas končím???"
Chlapi tu ochcávaj zdivo!
   Hřál jsem se u ohně, popíjel rum,
v tu ránu spatřil jsem ten ženský boom,
já zelenou mikinu měl jsem, ona zelenou vestičku,
než jsem se rozkoukal seděla u mě, držel jsem jí za ručičku...
   Přikryti dečkou, jak jinak než zelenou, povídali jsme si celou noc,
krásně se tulili k sobě, to málo bylo víc než dost!
   Když potkám dívku mám myšlenku jednu,
všichni vědí co v hlavách mužů běhá,
má touha po tobě je v nedohlednu,
teď srdce mi pokoj nedá,
ten každý dotyk, to každé slovíčko, které z tvých rtíků slýchám,
jen pouhé obětí, je tak maličko, nikam nepospíchám!
   Tenhle ten pocit já zažil jsem prvně, doufám, že néé naposled,
nechtěl bych provinit se chybně, když zlato je na dohled,
tak raději končím ten blábol co píšu,
budu dál čekat jen na svou Míšu,
i když se z toho nic více nestane, nezapomenu ten pocit,
nová šance pro snad nastane, ach jo...kde jsem se to zas ocit???