Někdy člověku málo stačí,
aby pochopil kam svět kráčí,
aby porozumněl života dění
a neměl pro sebe překvapení,
můžeme psáti a říkati co sami chceme,
naše názory a přesvědčení nám nikdo neveme,
ale pak se sami sebe ptáme, proč se tak dřeme?
Vždyť to přece vědět nemůžeme,
takové otázky mají příliš dlouhé otazníky
a dokonce ani úřadům, na ně nestačí dotazníky...
A pak se jednou zamyslíme a v hlavě nám cvakne,
vše se domyslíme a mozek se zapne!
To nastane chvíle boje dobra a zla,
najednou mocná síla svíčky zhasla
a mi se zase choulíme do klubíčka,
tak jak jsme se chouleli, byla to chvilička,
opodál zvoní zvonička,
v kapse cinká krabička,
v té krabičce tkanička,
z tkaničky je kulička,
co má nohy, ruce, hlavička...a???
...Ach né...to je lidstva rakvička...
Tak kdo šel po zvoničky zvonění, odpověď našel,
byla to cena hodná odškodnění, za odměnu lid pošel...
A vy se stále ptáte???
Což pak city nemáte???
Zemřel tu národ celý, pro vás kdyby jste to nevěděli,
a jediné co dokážete říci...
...je...kde mám své koryto a lžíci...                                                                     Domm