Jsem hrozně moc naštvanej,
ztratil jsem vše co bylo nej,
nevím co dělat,tak zůstávám,
do depresí se dostávám,...
Čekal jsem od Tebe lásko štěstí,
místo toho mě čekala hra s pěstí,
já jsem ten kdo tu nejvíc běsní,
jak zapomenutá cesta lesní,
nepoužívaná poslední cestička,
v psaní v závorce blbá větička,
odvrhnuté ošklivé káčatko,
téměř utopené hnusné koťátko,
na pláži zapomenuté špinavé lehátko,
brzy narozené nechtěné děťátko,
naprosto zbytečné další kolo u vozu,
poslední ranou tvého úhozu,
zbytečné uhlí do uhasínajícího plamene,
jsem zlý a tupý, srdce mám z kamene,
neumím vnímat okolní věcičky,
jsem zbytečnej jak lec který kecičky,
jak odnošený dětský cvičky,
jak hřebíky co nemaj hlavičky,
jak prázdný od chlastu lahvičky,
jak od holubů posraný lavičky,
jak na novejch botech, starý tkaničky...
To jsou mí pocity jak vnímá mě okolí,
sráží mě pohledem proč to tak bolí,
radší jak zajíc mám utéct do polí,
schovat se a neobtěžovat,kdo mi to dovolí?
Cítím se zbytečný pro své přátele,
akorát si semnou vytírak prdele,
já vás mám tolik rád,
jak jste se na mě mohli tak,
jednoduše vysrat.....

                                                                   Domm