Dnes jsem sepsal další básničku,už né určenou pro někoho,ale rád bych jí někomu věnoval třeba časem!!!Je to básnička o krásném večerním měsíci,ale dost paranoidní je,že když jsem to psal na cestě domů z tréninku,tak jsem měsíc vůbec neviděl!Nveím jestli to jsou básně to co já píšu,pro mě je to spíš vypuštění žalu ze mě!!!Tak tady to je:
V ponurém večerním šeru,
s láskou v sobě se peru,
žádné výmluvy neberu,
přes mlhu se domů deru!
Slyším tvůj hlas nadále v sobě,
city mé prahnou po tobě,
chci tě má vysněná paní k sobě,
nevím kdo hodí se ted´ pro mě!
Měsíční svit svítí jen tobě,
dost už té hrozné orbě!...
Najednou nic všude tma jen,
v tuto chvíli jsem otřesen,
že měsíc utichájak sen,
nočním vzduchem omámen!!!
Je to snad nic co se mi zdá,
Pozor!Hle!První hvězda.
Někdo sem přijíždíneb se to zdá?
je to on či ona kdo z oře sesedá.
Na předlouhé cestě se až sem dovezla,
přichází až ke měrůži mi přivezla,
Modrá barva jak noční nebe,
nechám ji na hrobě své touhy,
chtěl jsem ji mít pro tebe,
byl to jen omyl pouhý!!!