Vydrž,lásko...prosím

Strašlivá bolest, nezměrné štěstí...
proč hledat...nač zatínat pěsti...
Ty jsi mě potřeboval, já u Tebe byla,
slzy Tvé láskou svou pomalu smyla.
Hledala cestu, která vedla by mě k Tobě,
pochop, nemá cenu skrývat temné díry stále v sobě.
Víš, jak těžké je být sám,
víš, jak Ti je, když večer v prázdném domě usínáš
a jen na rozbitý okenní rám
se slzami v očích před spaním se podíváš...
Však nevíš, jak mi je, když sleduješ mě očima
skrývajícíma tolik (proč sakra tolik) bolu...
Vydrž, lásko, prosím, ještě nějakou tu chvíli,
já sílu ti dám, slibuji...

Jen nenech mě bezmocí dál se trápit,
vím, že spousta věcí nejde zpět vrátit,
ale jedno přání stále mám...nechci Tě ztratit!

Temnota

Bílé slzavé potoky
Vyřezávejí bolesný výraz na tváři
Jak slepý malíř bez ruky...
Žádost o pomoc,v očích zazáří

Však ledová ruka srdce sevře
Myšlenky nechtějí konec připustit
Nevěří,že brána ke štěstí zemře..
Srdce však ví,že nemůže odpustit

Šramot v koutě,někdo přichází
Ona však nevímá,neslyší
Život z těla pomalu odchází
Přišla o vše,jejímu srdci nejbližší..

Na zemi leží bílí sníh
Zmrzlá pokožka zbarvuje se krví
V uších zní škodolibý smích
Leží na zemi,kde však je..to nikdo neví..

Na sobě černé šaty
symbolizující trápení
vzpomínky bodají do srdce jak nejostřejší hroty..
cití jak daleko jsou od ni vzdálení..

Leskne se slza,jak diamantové kameny
dopadá na zem šedou
láska je těmi nejostřejšími rameny
smuteční hosté,v černých vozích jedou..

Poslední kapka...

Světla aut dopadají na mé vlasy
zvuk hokačky doléhá k mým uším
Sněhové vločky nežne hladí mé řasy
Kde jsem a proč,jen matně tuším

Už neznám city,neznám sama sebe
Bolest mi mysl otupila
Chlad okolo srdce nepříjemně zebe
Zrada,všechny mé vzpomínky a nadeje do hloubi duše potopila

Vyplakala jsem slzavé potoky
Den ode dne jsem smutnější
Cítím se na dně,na dně tmavé zátoky
Kam nedopadají životy vnější..

Však jeho zrada jinak bolí
Milovala jsem,jen díky němu přežívám
Je konec,horší než rána holí..
Svůj smutek práve dožívám..

On,dokázal mi lásku dát
však pak ukázal mi že za nic nestojím
Naučila jsem se dalšího rána bát..
Ted už své rány ani nehojím...

Mé srdce už není...,bylo zabito
Lidmi které jsem milovala
Vše pro me důležité bylo rozbito
Je konec...odcházím..nemá cenu abych dál smrti vzdorovala..