Když dávivý kašel ucpal mu dech,

ten dech co zněl jak třesoucí se plech,

horní polovinou těla teď zmítá jako ďas.

Na hlavě nezůstal mu už ani jeden vlas…

Někdo by řekl: „Za to může čas.“

Pak sedne na lavičku v parku,

a ptá se kolemjdoucích po cigárku…

Frajírek nějaký hodí po něm rozkouřenou cigaretu

a ten chudák snaží se zachytit ji v letu.

„Děkuji vám pane.“ řekne vřele.

A mladík sličně odvětí mu: „Běž ,dědku, do prdele!“

Muž slastně potáhne a jediným šlukem

je z cigarety vajgl a dým vyletí mu uchem…

Pak ozve se zas sykot jeho dechu,

muž lehá na zem do vlhkého mechu

a za křiku hrajících se dětí,

pod hlavu dá igelitku plnou smetí.

Tak končí příběh zoufalé cigarety,

již ochutnaly dvoje rety

a chudák spící v parku,

nechá si zdát zas o cigárku.