Sluneční záře lidského smíchu,

žalostné vlny v oceánu slz,

radostné hlasy znějící v tichu,

smutné oči co volají o pomoc.

Srdce tluče pod kopyty koní,

jiné má z zoufalství ušitý plášť,

v kostele svatební zvony zvoní,

jen smůla v sobě ukrývá zášť.

Vzpomínky, víra, klamavé marnosti,

jednou jak poušť a pak rozkvetlá louka,

kdo věří v život, je dobrák od kosti,

kdo nevěří jen prožívá muka.