Hopes die last

Byl to mazec,haluz kámo,jinej svět,trošku schíza a menší stihy,haldy a nekonečný výbuchy smíchu.Hodiny v lese.Ve vejšce,kdy máš pod sebou část světa,valí se déšť,všechno je jak obrázek.Tak zvláštní,tak krásný a přitom je to normální.Chvílema dilema a výčitky,ale dokud se mi to líbí,tak to neřešim.Jinej svět,něco,kde bych chtěla bejt pořád.Člověk by ani neřekl,co s nim dokáže udělat šálek čaje.Nevim co,ale něco to ve mě nechalo,něco,co se nedá vysvětlit,ani já sama to zatím nedokážu pochopit.Něco tak zvláštního...ale možná vím,čím to je...asi mám výčitky...stalo se...ale on ten frajer,kterej je zarytej tak hluboko,ten kterej je opravdu přítel,otevřel mi oči...Ty oči,který vypadaly jako černý korálky...Něco málo mi řekl...a to něco málo ve mě pořád leží...Mám pocit,že včerejšek změnil mi život,snad zítra probudím se a bude mi fajn...

PS:...a vždycky než učiním nějakej takovej podobnej krok,vzpomenu si na jeho slova,který tomu zabrání!