Hopes die last

a je po nichByly to celý dva měsíce...Pro mě moc krásný měsíce...Měsíce tak krátký,že by člověk řekl,že je to jako týden školy...stalo se toho tolik,že nevím kde začít,popisovat den,co den,to bych tu byla do nekonečna...avšak zmíním tu jen pár nejúžasnějších věcí...Dostala jsem šanci od tý mojí milovaný hérečky Chezunkya už jsou z nás zase kamarádkyMoc to pro mě znamená,byl to okamžik,kdy jsem byla šťastná a když si na to vzpomenu,tak mě to pořád moc hřejeTaky jsem měla takovou krizi s mojí modrookou princeznoukterá mě tak moc trápila a zase jsem se z toho moc poučila...Poznala jsem,že ona je ta,kterou nikdo jiný nenahradí,že ona je ta MOJE NEJTaky jsem zapoměla na NĚJ...Na toho,který ve mě tolik nechal,naučil mě tolik milovat,ale taky tolik nesnášet a ukázal mi,že z lásky může být přátelstvíA nakonec jsem poznala někoho,kdo mi na NĚJ pomohl zapomenout...Poznala jsem Tebe,s Tebou je to jiný,s Tebou můžu lítat,jsi pro mě vším a jsi ta nejkrásnější tečka těchto prázdnin a tohoto článkuAs obicam Teb naj mnogo na sveta