Hopes die last

Dřív,když jsem neveděla,co je být opravdu zamilovaný,dřív,když jsem to všechno brala jako pusa sem pusa tam,nic si z toho nedělám,ruku v ruce jsem s někým šla,ale přesto jsem se  v oblacích nevznášela,měla jsem jen radost z toho,že za tu ruku s někým jít můžu...ale nebyla to láska,měla jsem jenom víc ráda......Ale jak jde čas,všechno se mění...Každej den,potkáš někoho novýho...Né s každým si budeš blízký a né s každým si budeš rozumnět,ale vždycky příjde ten den,kdy potkáš někoho,kdo Ti bude blízký,nejbližší ze všech...Tak jako se to stalo mě...Nikdy jsem nevěděla,že se mi to taky může stát...Ale stalo se... Po dlouhym psaní a otravování se přes dráty jsem poznala někoho,kdo pro mě dřív nebyl něčím,jen pouhým spestřením...To,že jsme tenkrát byli poprvé venku spolu pro mě nebylo tak důležitý,brala jsem to jako obyčejný setkání,setkání jako s každym jinym...Měla jsem k Tobě sice už nějakej vztah,ale nebylo tak vážný...Po tom,co se stalo,když jsme se poprvé viděli,jsem myslela,že to všechno končí...prostě ende šlus...Myslela jsem,že se budem jenom potkávat a pozdravíme se,aby se neřeklo a budem dělat,že se mezi náma nic nestalo...Po nějakym čase odmlčení,jsme se znova sešli...Nevěděla jsem jak se na Tebe koukat,jen jsem veděla,že semnou v Tvé přítomnosti není něco v pořádku...Nevěděla jsem,co se to ve mě odehrává za divadlo,ale stačil jeden vzájemnej pohled do očí a celá jsem se třásla...nedalo se to ovládnout,bylo to pro mě něco,co jsem neznala,takovej složitej příklad z matematiky...(,,kterou já vůbec nezvládám")...Nechtěla jsem to na sobě dát znát,nechtěla jsem,aby jsi něco věděl...sama jsem si to nechtěla připustit...Když jsi mi po tom psal,že cejtíš něco,co já aniž by jsi veděl,že to u mě taky tak je,měla jsem neskutečnou radost......Čas letí,my ho skoro nestíháme a mezi náma se to začíná měnit....Začínáme se vídat často,tak často,že jsme spolu každej den...Každej den s námi byl asi Bořek stavitel,protože to,co bylo mezi náma se stavěo,tak rychle,že já jsem vlastně nestíhala to,co se okolo mě dělo...Užívala jsem si s Tebou dny jako nikdy s někým...Byla jsem s Tebou ráda,prokecaly jsme celý dny,dělali kraviny a hlavně jsme si začali důvěřovat...Najdenou to přišlo,začala jsem pociťovat,že si s Tebou neužívám dny,ale vteřiny,že s Tebou nejsem jenom ráda,ale že s Tebou jsem šťastná,že bez Tebe nemůžu vlastně vůbec být......Zjistila jsem,že jsem se po dlouhý doby zamilovala......Byl to krásnej pocit,úžasnej,nejúžasnější a já byla nejšťastnější...Poznala jsem,co je opravdu milovat,co je to opravdový vztah,poznala jsem,co je svět dvou lidí,kteří se milují,taky jsem poznala,že když miluješ,odpustíš i to,co Ti zlomí srdce...Někdy se ptám,proč jsem zrovna já poznala Tebe...Tebe,kterýmu jsem teď dala svý srdce,Tebe,kterej ho teď svírá v dlaních a neví,co s ním......Nechci tady rozebírat proč nevíš...Jen vím,že už jsi ho tolikrát mohl pustit..Pustit na zem a nechat ho jen tak ležet...ale neudělal jsi to...Ani nevíš,co bych dala za to,aby jsme byli spolu...Jen TY a JÁ..Jen MY..My DVA......Dala bych  za to všechno,protože nic z toho,co jsem měla,mám a mít budu Tě už nenahradí...To Ty jsi ten jedinej,kterýmu jsem to svoje srdce svěřila celý...To Ty jsi ten,kterej mě myšlenkou na Tebe ráno budí ze snů...To Ty jsi ten,kterej doprovází každej můj krok...To Ty jsi ten,kterej mi dal to,co nikdo předtím...Ty jsi ten s kým chci být,Ty jsi ten,s Tebou chci žít...Do Tebe jsem zamilovaná...Moje drahý bejbátko,jak Ti to jen říct,jak Ti to jen dát najevo,že mě bolí,že spolu nejsme naplno...doufám v to a ještě tomu čas dám...nějakej ten čas objetuju,protože když miluješ uděláš cokoliv...pochopíš i to,že to jednou něco takhle krásnýho stejně zkončí....Miluji TěSám víš,že nikdy nikoho víc