Hopes die last

Něco mi chybí,něco co je v životě nejpostradatelnější...Kam se to zatoulalo,kde to jen vězí...Chci to zpátky a bejt zase svěží..Chci se smát a ne se slzama usínat....Sama se v tomhle světě hledám...Teď když jsem ztratila to něco,co pomáhalo mi mě najít,jak to mám zvládnout...ááá...támhle je...pohozená v tom nejčernějším a nejdepresivnějšim koutě...anoo...je to ona...moje duše...už jí mám a s klidem,do toho kouta usedám...Když tu najednou...au...auu...auuu....a zase auuu....nepřekonatelná bolest,bolest,která bolí víc než nejvíc,svírá mi hrudník,vyvolává slzy,pocity zmatenosti,bezmoci a prázdnoty...Moje DUŠE trpí...zahodím jí,radši bez ní,než s tou bolestí...frr...a je fuč...a já s prázdnou náručí zůstávám stát v tom ošklivym koutě...ne..vlastně nejsem to já...je to jenom TĚLO BEZ DUŠE...