Já jsem a navždy budu,

Já jsem a moc osudu,

Být vším jak je brané?

Být vším, jak zmatené.

Moc dvou, je touha

Je sám, je sluha.

Snaž se upadnout,

Nesmí tě napadnout,

Střpky zla tě míjí,

Moc dvou – už sílí.

Souboj krve s ránem,

Kdo se stane pánem.

Šaty tančí se vzduchem

Než je všechny rozkuchem.

Slz ani kapka, krve hráz.

Pláče šat, pláče mráz,

Pláčí dva, pláčí snáz.

A je jiný a je sám, umírá,

Poslední večeře, stůl utírá.

Talíř jeden, cítí tíseň,

Jak asi zní? Smrti píseň.

Úzkost, smutek, žal!

Kolik jsi komu dal?

Kolik jsi jim vzal?

Ublížil a nepomáhal,

Nohy jiným podkopával.

A nyní máš strach?

Tak se jí postav! Jsi vrah!

Topíš se, jak vrak,

Loď co už nevypluje,

Nespatří svit ani mrak,

Moc pozdě, pozdě lituje.

Ale, kdyby...já...

Koktá, ale život je hra,

Hra, která nelze uložit,

Nelze nijak odložit,

Musíš ji prožít či nežít,

Lepší je žít teď,

Teď ne pak,

Slunce nečeká – ani mrak!