V malé mexické vesničce přiráží ke břehu loďka. Americký turista chválímexickému rybáři kvalitu jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo,než to nalovil.

"Ne moc dlouho."

"Tak proč jste tedy nezůstal chytat o něco déle a nenachytal jich víc?"

Mexičan mu vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro jeho potřeby a potřeby jeho rodiny dostačující.

"Ale co děláte ve zbylém čase?"

"Vstávámpozdě, trochu rybařím, hraji si s dětmi, mám siestu s manželkou, večerjdu do vesnice podívat se za přáteli, dát si pár panáků, zahrát si nakytaru a zazpívat pár písniček... Mám plný život..."

Američan hopřeruší: "Mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoct. Začnete tím,že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, kteréulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem si můžete dovolit větší loď,pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilurybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům můžete obchodovat přímose zpracovatelskými závody nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sámotevřít. Můžete pak odjet z téhle malé vesničky do Mexico City, LosAngeles nebo třeba do New Yorku! Odtud můžete řídit obrovský podnik."

"Jak dlouho by to trvalo?," ptá se Mexičan.

"Dvacet, možná pětadvacet let," povídá Američan.

"A potom?"

"Co,potom? Teď právě to začne být opravdu zajímavé," směje se Američan. "Ažse vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat sklady avyděláte milióny!"

"Milióny? Skutečně? A potom?"

"Potommůžete jít do důchodu, usadit se v malé klidně vesničce blízko pobřeží,dlouho spát, hrát si s dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávitvečery popíjením s přáteli!"