ŽIVOT

Život jako nová kniha

A v ní osud nití tkán,

Listy, řádky, slova stíhá,

Člověk toť svůj vlastní pán.

První strana - první nádech

Potom už jen v rukách tvých

Jestli vlastní kudlu v zádech,

Pláč a smutek, nebo smích.

Jestli stránek dlouhá řada

Nebo prázdných listů pár

Na hrudi hřát zlého hada,

Tvoje přání a můj dar.

Zemřít

Žádný úsměv, je to tak-

Místo slunce černý mrak,

Místo jasu kapky deště.

Volám, že chci plakat ještě.

Necítím už bolest, strach,

Jenom chtíč být samovrah!

Zavřel se život

Zavřelo se nebe,

zavřely se mraky,

A já čekám na život,

Až se zavře taky.

Zavřela se voda,

zavřelo se moře,

Život-věčná bolest,

Když v něm není dobře.

Zavržení

(11/2003)

Tiše a v kotku beze slova,

Se slanou slzou ve tváři,

Sedí tam sama zas a znova,

Její tvář štěstím nezáří.

Sedí tam, pláče, zapomíná,

Na to, co pěkného ještě je.

Poslední jiskřička uhasíná,

Skomírá plamínek naděje.

Pomalu odplouvá života smysl,

Po řece slz se vzdaluje,

Na copak myslí té dívky mysl,

Když měsíc v úplňku sleduje?

Oči má slzami po okraj zalité,

Srdíčko buší jí hbitě.

Před sebou vidí tělo své zabité,

Spřádá si vražedné nitě.

Samovrah, ničitel vlastního bytí,

To je to, o čem teď přemýšlí.

Bez strachu z bolesti se své tužby chytí,

Odejít ze světa zamýšlí.

Z pod šatů vytáhne broušené ostří,

Čepel jí rozdrásá paže.

Dotkne se kůže a zatlačí zlostí,

Krev její bolesti smaže.

Teče jí po těle, barví jí šaty,

Lehá si, stáčí se do klubíčka.

Náhle tak slabá, je jako z vaty,

Slabostí klesají znavená víčka.

Srdíčko utichá, pleť tiše vadne,

Mizíce růž z její tváře.

Umírat kolikrát zdá se být snadné,

Pro duši bez svitu, bez záře.

Tiše a v koutku beze slova

S rudými stopami na těle,

Leží tam sama zas a znova

Slétají se k ní andělé.

Pohlédnou na její řezané ruce,

Pohlédnou na oči bez milosti

Zase se zvednou, zlostně a prudce,

Sebevrah zavržen bez lítosti.

Vločka

(Vánoce 2004)

K zemi z nebe vločka padá,

Dole v sníh se promění,

Miluji Tě, mám Tě ráda

A nikdy se to nezmění.

Chyběla mi spousta věcí,

Zlata plné nebe,

Teď bych si však pod stromeček

Přála jenom tebe.

Těžko říci, proč ten konec,

Těžko říci, bez tvých slov.

Luna v srdci z úplňku se,

Proměnila v nultý nov.