Naučili jsme se létat jako ptáci, žít ve vodě jako ryby. Zbývá nám naučit se jednat jako lidé!
23.Květen 2007
Moje básně, jaro 2006/1

Jako vinoucí se černé růže po zdech zámeckého hřbitova,

Jako terč, co nemůžeš ho dýkou minout,

jako Láska, které nikdy nelze litovat.

Tak hoří plamen svíce, co vírou nesmrtelnou dí,

Na nebi zářivá večernice, na dlani perla poslední.

Chrámová hudba, černé krve mezi fiálami déšť,

Matná a bledá bělost tváře, touha jíž ničím nesetřeš.

Mezi hroby andělíček vzlyká, rudé růže, kříž a romantika,

Vášeň, pro níž srdce tiká

, má jediná milovaná gothica!

Trn v patě? Ne! V mém srdci, proklatě!

Neb kopí, neb cep, neb špičatý šíp,

Nesejde na tom, když není mi líp.

Tak jako tak, bolest není to jiná,

Už skoro nejsem, nejím, neusínám.

Proboha jak vyrvat to ven?

Pomoz mi Bože, dokud na živu jsem….!

Hladím tě po vlasech, má Láska, Láska snad?

Vím, že mě miluješ, máš mě fakt srdcem rád!

Miluju ale já? Mám tě tak ráda?

Když myslím po nocích na kamaráda!

Kamarád, že by rád? Bohužel, marné snad.

Zadaný, já přes též, tak tedy, proč se ptát?

Miluju, mám ráda, chci tebe mít?

Snad to čas ukáže, za čím si jít!

Pocity - jeden sem, druhý tam.

Zmatená, opilá, v nich se as nevyznám!

Jeden sem, druhý tam - pocity, city.

Komu své srdce dám? Do vodky slity!

Můžu ti říkat miláčku? Líbat tě něžně a dlouze.

Dotknout se tvého čumáčku, propadnout chtivé touze.

Být chvíli tebou, ty mnou a my námi,

Ty a já, jen my dva, sami pod hvězdami.

Hladit tě celou noc, vůni tvou cítit,

Dlani tvou dlaní mou do dlaně chytit.

Dívat se směrem, kam díváš se ty,

Spojit tak v jeden naše dva světy.

Prozraď mi, Miláčku, zda si to přeješ,

Od rána do noci srdcem mě hřeješ.

Prozraď mi, miláčku, máš-li mě rád,

Srdcem svým srdce tvé též můžu hřát!...

Procházím se alejí těl, co už dávno těly nejsou.

Padá listí na náhrobky zapomnění.

Jako by čas kolem nás dvou svižně proletěl,

Dávno už minulé pravdou není.

Vzpomínky havrani odnesou.

Dívám se na obrázek ve vitrínce,

Nesu ti růže, cos měl rád.

Jsou černé jako vraní peří,

Krev noci oděná v tmavý šat.

Slzy do očí vhrnou se mi při vzpomínce,

Proč jsi odešel, tak milován a mlád.

Osudu nikdy neuvěřím,

Navždy tě budu milovat!

autor Gothic_soul | 12:56 | komentáře (1)