Nic než tma

Newim, co si počít mám-

Pláču, truchlím, umírám.

Životem jít nedokážu, tak ho asi brzy smažu.

Nicota mě ovládá, moje poupě uvadá.

Můj květ ztrácí sílu kvést-

Život? Jenom zrada, lest!

Naděje

Já hledím z okna svého domu

Já hledím z okna do dáli,

A vidím holé větve stromů,

Jak se zimou boj prohrály.

Tam v dálce svítí lucernička,

Tam v dálce svítí sluníčko,

A jeho žlutá pokladnička

Září na mne maličko.

Je plná zlata čisťoučkého

A naplněna tajemstvím,

Co pro člověka hloupoučkého

Je dlouhou cestou za štěstím.

Já hledím z okna svého domu,

Já vidím malou naději.

Že za větvemi holých stromů

Je plno vzkvetlých alejí.

Děťátko

Nebylo naděje, nebylo pomoci,

Maličké děťátko propadlo nemoci.

V bolestech, v horečkách, pomalu zmíralo,

Nad malou vesnicí zrovna se stmívalo.

V maličké světničce maličká postýlka

A v očích děťátka dvě malá světýlka.

Nad dítkem matička, nad matkou tatínek,

A v kamnech místnosti slaboučký plamínek.

Vařící kašička, nikomu po chuti,

Nikdo jí holčičce před smrtí nevnutí.

Vlasy jak prstýnky, oči jak chrpy,

Tatíček s maminkou cítí, jak trpí.

Není už naděje, není už pomoci,

Poupátko uvadá s příchodem půlnoci.

Červená tvářička, do rána bledá,

Trpká jest smrt, co se odvrátit nedá.

Mořský kvítek

Podobajíc se bílým květům růže,

Vyrostl kvítek, však samý trn.

A krása jež láká zdatné muže

Vstříc moři je žene směrem tmavých vln.

Za noci jasné, kdy luna zpívá,

Bělostná touha kolem zrádných vod.

Tajemná hudba kolem pláží znívá,

Uvádí vášeň skrz srdce v chod.

Tajemstvím láká a krásou svádí,

Modrá je ve dne, v noci tmavých skvrn.

Na štíhlém těle mořská pěna jí hladí

A její klín lesklých perel pln.

Ve vlasech třpyt a v očích jiskra,

Plamínky horoucí milostné básně.

Láká je tóny, jímž vůni svou vtiskla,

Znějí tak hřejícně, voní tak krásně.

Kvete ten kvítek, pluje si lehce,

Po vodě, po moři, po hladině.

Kdo slyší propadne, jinou už nechce,

Chtíč potom umírá na nevině.

Lidé dneška

V dnešní době pravda drahá,

Není v davu vidět vraha.

Není v hlase slyšet lháře,

Všude samé cizí tváře.

Za pravdu dnes platit zlatem,

Sladké řeči sladkým blátem.

Kdo moc mluví, často klame,

jeho lži však nepoznáme.

Jako vosy na zmrzlinu,

Vletí lidé na kravinu.

Televize nikdy nelže,

Díky ní pak mozek selže.

Reklama je leckdy klamem,

Lež, jen v saku zlatem tkaném.

Co se třpytí láká straky

A nás lidi-smůla-taky!