Jana

Tam v dálce kaple s křížem jest,

Tam za lesy a poli.

Tam u zdi smí jen růže kvést,

Však černé, až to bolí.

Tam zeď a za ní hřbitov spí,

Tam v dálce, za tím kopcem.

Tam hroby, ze všech kříže ční,

Jen černé, s ostrým bodcem.

Tam na hromádkách od hlíny,

Tam na kupičkách smrti,

Tam rostou růže bez viny,

Však černé až to drtí.

Tam v rohu kdesi ve stínu,

Tam v koutě stále sama,

Tam ležíc mrtvá za vinu,

Jest zakopána Jana.

Tam bez kříže a bez svitu,

Tam s kupkou s mnoha drny,

Tam se snůškou zlých pocitů

Je zarůstána trny.

V tom zableskne se náhle cos,

V tom z nebe sjíždí blesky,

Tam z mraků plných žlutých vos

Se hřbitov mění v trosky.

Tam po bouři zas jasný den,

Tam po blesku však škoda.

Tam ze hřbitova sutě jen

A kříže spláchla voda.

Tam slunce brzo vkrádá se,

Tam do rohu zas svítí,

A hrob tu náhle osvícen,

Se osypává kvítím.

Ba ne, to plevel není snad,

Ba ne, to rudá růže,

Co pne se jako vodopád

A roste, co jen může.

Hráč

S city mými hrál svou hru.

S klamným názvem: na pravdu.

Jeho slova samá zrada-

Obrátil je-podlost hada.

Změnil význam pravidel-

Miloval? NENÁVIDĚL!

Černý květ

Na klidném palouku pod lesem v trávě,

Krčí se květinka vyrostlá právě,

Na louce pod bory v hromadě bodláčí,

Vyráží k nebesům, růst už jí nestačí.

Černý květ, ostrý list, stonek jen s trny,

Rostlinka bodavá vzrostlá skrz drny.

Krásou svou omámí, jedem pak vraždí,

Kdo se dotýká, usíná navždy.

Bolest

Řezné rány, hrany nože,

Ostří čepel, cáry řeže,

Krev se slívá v potok strasti

Duše zmírá, v kleci, v pasti.

Proč ty slzy, proč ty jizvy,

Proč ta krev, co ruce hyzdí,

Proč ta bolest, tělo bledé,

Proč ta síla tolik svede.

Třes těch dlaní

V dlaních zbraní

Co tě zraní, vede dál.

V krvi, v pláči, smích tě ranní,

V slzách tiše umíral.

Akt

Líbat, hladit moje tělo.

To je to, co se mu chtělo.

Mluvil hodně, lež však jen,

Po noci tmavé přišel bílý den.

Milování? Jenom akt.

Potom zmizel, toť holý fakt.